Dnes si představíme něco z podnikatelského prostředí. Budeme se totiž zabývat náklady podnikatelů při jejich výdělečné činnosti. Konkrétně se budeme věnovat tom, které jejich náklady se dají při daních uznat, a které nikoli. Pojďme tedy na to!

Definuje je zákon

Konkrétně je to zákon o daních z příjmů. Ten označuje to, které náklady podnikatelů se dají uznat jako daňové náklady. Definice mluví o takovém nákladu, který jako je vynaložený na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Takový výdaj také musí být doložený. Například fakturami. Některé vybrané výdaje, které by třeba i spadaly pod tuto definici, ale zákon neuznává. Mezi ně patří například náklady na reprezentaci. Je jich však více a zákon je dělí na 4 skupiny.

Skupiny neuznatelných výdajů

1. skupina sdružuje takové výdaje, které jsou vždy neuznatelné. Patří sem reprezentace, nesmluvní pokuty a penály, dary, sociální náklady, účetní rezervy a opravné položky. Ve druhé skupině jsou náklady, které jsou uznatelné jen do výše souvisejícího příjmu. Například manka a škody nebo hodnota neodpisovaného hmotného majetku při prodeji. Třetí skupina v sobě zahrnuje výdaje na pracovní a sociální podmínky pro pracovníky, odpisy na dlouhodobém majetku nebo leasingy. Ty jsou uznatelné jen za podmínek stanovených v tomto zákoně. Poslední skupina pak sdružuje výdaje, které lze uznat, jen pokud byly zaplaceny. Například uhrazené sociální a zdravotní pojištění, daň z nemovitých věcí nebo smluvní pokuty a úroky z prodlení.

Co třeba firemní oblečení?

To je častá otázka. Lze si jako výdaj napsat náklady na oblečení? Lze to, avšak jen v případě, že dané oblečení se používá jen k výkonu pracovní činnosti. V některých případech je lepší, když je opatřeno i logem. Pokud si však koupíte oblek nebo kabelku, lepší je to do účetnictví neuvádět. I když mít tento oblek může být v daném oboru nutností.