Jak vysoké výživné můžete čekat

Zdroj úvodní náhledové fotografie: Pixabay.com

Pokud se rozvádíte, nebo již jste rozvedeni a ve vašem bývalém vztahu se narodil potomek či potomci, soud bude muset rozhodnout, jak to bude s výživným. Dnes se zaměříme na to, jak soudy v těchto věcech nesporných řízení postupují. Pojďme se podívat s jakými částkami počítat a podle čeho se výživné určuje.

Minimální výše

V Česku není zákonem ani jinou normou stanovena výše minimálního výživného. Proto nelze říct, s jakou nejnižší částkou lze počítat. Vždy rozhodne soud individuálně. Ústavní soud se například před časem vyjádřil, že výše výživného na dítě bude záviset nejenom na jeho věku, ale také na snaze rodičů vydělávat peníze. Průměrná částka pro rok 2018 byla 2 500 Kč za měsíc. Přesto, že nikde není výše předepsaná závazně, ministerstvo spravedlnosti určilo v roce 2010 doporučující částky pro soudy:

1. dítě 0 – 5 let: 11 – 15 % čistého příjmu rodiče,
2. dítě 6 – 9 let: 13 – 17 % čistého příjmu rodiče,
3. dítě 10 – 14 let: 15 – 19 % čistého příjmu rodiče,
4. dítě 15 – 17 let: 16 – 22 % čistého příjmu rodiče,
5. dítě 18 a více let: 19 – 26 % čistého příjmu rodiče.

Stanovení výživného

Ministerská tabulka však není závazná, jak bylo již řečeno. Jde jen o orientační výše a soudy vždy musí zohlednit věc individuálně. Zejména rozhodují fakta, která vypovídají o tom, jak vysokou částku dítě potřebuje a jak velký mají oba rodiče plat nebo mzdu a majetek. Navíc dítě by si mělo vždy zachovat úroveň žití minimálně stejnou, jakou má povinný rodič. Často se stává, že rodič se před řízením vzdá schválně dobře placené práce či části svého majetku, aby se vyvaroval vysokému výživnému. Na to by však měly soudy pamatovat a rozeznat účelové finanční operace a jiná jednání. Soud musí mimo jiné posoudit i možnosti rodiče na trhu práce vzhledem k jeho vzdělání či zkušenostem. Rozhodujícím faktorem může být také to, že povinný rodič má již nového partnera, který mu přispívá na chod domácnosti. jeho výdaje jsou tedy reálně nižší.

Dárky se neřeší

Často rodič namítá, že dává dítěti drahé dárky. Ty pak chce například započítat místo výživného. To však není možné. Stejně jako například kapesné. Žádná z těchto položek nenahrazuje soudem uložené výživné. Lze tak jen učinit po dohodě s druhým rodičem. Protiargumentem ani není, že dítě nemá možnost reálně zkonzumovat výživné, tedy že je „zbytečně“ vysoké. Právě faktor udržení vysoké životní úrovně, má totiž přednost před odůvodněnými potřebami dítěte. V případě přebytků je tak dobré dítěti spořit. Peníze však vždy – i když jich je moc a sám je nespotřebuje – náleží dítěti.