Spropitné. Kdy a kolik nechávat?

Spropitné u nás ještě zdaleka není samozřejmostí. Mnoho lidí jej vůbec nenechává nebo dává obsluze jen velmi málo. Dnes se tedy podíváme na to, kdy dávat spropitné a v jaké výši. Alespoň dle etikety a dobrých mravů. Pojďme tedy na to!

Jak na tom jsme v Česku?

Ze statistik vyplývá, že moc štědří na spropitném, jako Češi, nejsme. Jen asi 40 % v restauracích nebo jinde spropitné dávají. Z toho asi 80 % lidí spíše přihlíží k utracené částce v tom smyslu, že zaokrouhlují. Z toho pak vychází dýško ve výši jen několika korun. S procentuálnímu spropitnému tak sahá jen málokdo. Z dat však vyplývá, že pokud jsou Češi opravdu hodně spokojení, zvyšuje se i spropitné.

Kdy spropitné nechávat?

Určitě se nabízí otázka, v kterých situacích se vlastně ke spropitnému uchylovat. Základní poučkou je osobní obsluha a služby. Pokud situace splňuje tyto body je dýško na místě. Známé je to v restauracích či hospodách. Nejde však o jediné případy. Vždy, kdy je vám osobně poskytována nějaká služba nebos e vám osobně někdo věnuje, dejte mu za tuto činnost něco navíc. Půjde tedy například o kadeřnictví nebo třeba vázaní květin a podobně. Naopak dýško nenechávejte například v supermarketech. Zcela jistě nejde obsluze, nýbrž obchodu jako takovému.

Rady ohledně dýška

Rada číslo jedna: Spropitné pro obsluhu. Například při obsluhování v restauraci se může stát, že ten, kdož vás obsluhoval, nakonec nekasíruje. Platíte tedy u jiného zaměstnance. V takových situacích se nebojte říci, že peníze navíc patří právě tom, kdo vás obsluhoval, nikoli osobě za pokladnou. Rada číslo dvě: Platba kartou. I při té se nebojte dát dýško. Buď nechte takový obnos v hotovosti nebo obsluze řekněte před zadáním platby do terminálu, že budete dávat spropitné.  Třetí rada: Pravidlo ohledně výše. Zlaté pravidlo hovoří asi o desetině z útraty.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *