01_pregnant

Těhotenství ve zkušební době

Není příliš mnoho zaměstnavatelů, kteří by z otěhotnění zaměstnankyně skákali radostí do stropu. Těhotenství je ale přirozená (a žádoucí) součást života ženy, a proto zákoník práce myslí na pracovně-právní ochranu žen. Pokud má žena se zaměstnavatelem uzavřený pracovní poměr na dobu neurčitou, může být v klidu. V takovém případě může zaměstnavatel přistoupit k výpovědi pouze v případě hrubého porušení pracovní kázně, úmyslného spáchání trestného činu či dojde-ku k ukončení činnosti podniku. Jak je to ale ve zkušební době?

Teorie a praxe

V případě zkušební doby jdou přímo proti sobě některá pravidla a zákonná opatření. Na jednu platí, že zaměstnavatel se nesmí nikdy a za žádných okolností dopustit diskriminačního jednání. Výpověď pro zaměstnankyni z důvodu jejího těhotenství je tak nepřípustná ve zkušební době stejně jako v případě standardního pracovního poměru. Tato antidiskriminační opatření jsou teoreticky jasná, prakticky je ale poněkud obtížné zajistit jejich naplnění.

Ve zkušební době totiž mají obě strany právo kdykoliv přistoupit k rozvázání či ukončení pracovního vztahu bez udání důvodu. Jinými slovy, zaměstnavateli stačí neříct otevřeně, že se zaměstnankyní ukončí spolupráci kvůli jejímu těhotenství.

02_pregnant

Foto: Pixabay

Říct, či neříct

Nutno podotknout, že zaměstnankyně, která ve zkušební době zjistí své těhotenství, stojí před problémem, zda to zaměstnavateli oznámit či neoznámit. Zákon jí k tomu nenutí (s výjimkou případů, kdy vykonává rizikovou práci) a navíc se může právem domnívat, že riskuje okamžité ukončení pracovního poměru, na které má zaměstnavatel v této specifické situaci zkušební doby právo.

Na druhou stranu se tím, že mu tuto skutečnost neoznámí staví do role, kdy nemůže požadovat nevysílání na služební cesty nebo odmítat přesčasy apod. Její rozhodnutí může samozřejmě ovlivnit i budoucí vztah zaměstnankyně se zaměstnavatelem apod. Jak vidno, zákony v tomto ohledu těhotným ženám mnoho nepomohou a ta se ve skutečnosti musí spolehnout čistě na svůj úsudek.

Náhledové foto: Pixabay

Peníze mě vždy fascinovaly. O své zkušenosti se s vámi rád podělím.

1 komentář

  1. jj Odpovědět

    Ve většině případů může zaměstnavatel vyhodit kohokoliv kdykoliv. Pokud nepodepíšete, že odcházíte na dohodu, dostanete výpověď tak, že budete mít problém na pracovním úřadě i u dalšího zaměstnavatele. Můžete se soudit, ale firma má vždy na lepší právníky. Také můžete u soudu prohrát prostě proto, že vám dojdou peníze na to, abyste se mohli soudit dál. Navíc podobného sudiče už téměř nikdo nezaměstná, pokud se soudíte, vždy se to rozkřikne, a kromě toho si vás zaměstavatel prověřuje; zda jste v právu, není důležité. Soudí se prostě ti, co jsou udavači a potížisté, určitě komunisti. Takže zákony a právo jsou zde spíše výsměchem. Jsou v 90 % případů nevymahatelné, a to hlavně u těch lidí, kteří už jsou v horší situaci. Naprostá většina lidí se soudit ani nezačne, znají rizika a nemají na to sílu, a podnikatelé to dobře ví. Argumenty typu „máte právo“ a „máte možnosti“ jsou směšné. Samozřejmě se najde pár lidí, kterým soud vyjde, je to ale zanedbatelné procento. Ale pokud je úspěšné zanedbatelné procento, je to v dnešní době nezvratný důkaz toho, že ti neúspěšní si za vše můžou sami. To je dnešní právo a svoboda. Pravda vítězí, ale jen proto, že pravda se dnes implicitně definuje tak, že ji má ten, kdo vyhrál a kdo je na tom lépe.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *