Kdy je v pořádku zanechat dětem nerovné dědictví

Na první pohled to dává smysl. Proč byste měli nechat stejné množství peněz svému staršímu synovi, skvělému právníku s vysokým platem a bez dětí, a dceři, která je samoživitelka a má čtyři děti? Potřebuje dědictví více než on, co myslíte? Ačkoli to může být pravda, odborníci varují, že situace se může změnit. A i když nerovný plán nemovitostí vypadá na papíře dokonale logicky, může způsobit více problémů než užitku.

Jak vyvážit dary svým dětem

Pokud se již za svého života rozhodnete, že jednomu z dětí dáte víc než ostatním, pak můžete být svědkem žárlivých scén. Mnohem lepší tedy je pomáhat svým dětem, zatímco jsou rodiče ještě naživu. A to jinými způsoby než jsou dary v hotovosti. Tak například se mohou zaručit za nějakou půjčku, díky které jejich ratolest získá mnohem lepší úrok při splácení.

Když finanční favoritismus dává smysl

Zatímco velká většina dědictví je rozdělena rovnoměrně mezi všechny děti, finanční a realitní plánovači souhlasí s tím, že existuje několik jedinečných situací, ve kterých by mohlo mít pro rodiče smysl ponechat rozličné typy majetku různým dětem nebo vyčlenit více peněz na jedno dítě nad ostatními. Například rodinný podnik za předpokladu, že ostatní z dětí o něj nejeví zájem (v případě, že ostatní děti zdědí zase jiná aktiva).

Nerovné dědictví

Dalším příkladem, kdy by nerovné dědictví mohlo mít smysl, je, že jedno se ve stáří rodičů stane jejich primárním pečovatelem. Není to vůbec neobvyklé, že dítě žijící nejblíže k rodičům věnuje svůj čas a kariéru péči o rodiče. V takovém případě dávají rodiče jako „náhradu“ za ušlou mzdu a věnovaný čas, právě ve formě dědictví.

Zdravotní postižení

V některých případech se mohou rodiče rozhodnout pro to, že při dědictví zvýhodní své zdravotně postižené dítě. Většinu ostatních sourozenců to „osvobozuje“, protože se nemusí cítit finančně odpovědní za péči postiženého sourozence. Vzhledem k tomu, že jednotlivci se zdravotním postižením mají kratší délku života, lze důvěru snadno přenést na přeživší bratry a sestry.

36 komentářů

  1. vera Odpovědět

    Jak, kdy je v pořádku? Já mohu za svého života dát komukoliv cokoliv. A děti, ty jsem, doufám, vychovala tak, že nečekají na dědictví po mně. Vydělávají si a musí si všechno, co potřebují k životu, obstarat svou prací a svým úsilím.

  2. Dano Odpovědět

    jeden z nejdebilnejsich zakonu jaky kdo mohl nekdo vymyslet . Absolutne by mei mit rodic pravo se rozhodnout sam ,komu co odkaze.
    A kdyz nikomu z potomku nic neodkaze , tak je to jen rozhodnuti.Kazde dite se ma postarat o svou budoucnost a necekat ze neco zdedi po rodicich
    Neco jineho je kdyz je dite jeste male ,neopomentelny dedic. Ale dospelemu jen na rozhodnuti rodicu.
    Priklad :rodice zivi deti do urciteho veku a kdyz se deti osamostatnej a jdou si svoji cestou a treba se pohadaji tak ,ze se nesetkavaji a nekomunikuji mezi sebou.Ale rodice vlastnymi prostredky zvysi hodnotu majetku ,deti se na tom nepodileji ,tak kdyz rodice usoudi ,ze neodkazu tym detem nic ,tak se to ma respektovat
    Soused pozadal sveho syna/22 r/ ,aby mu pomohl s opravami domu , a jeho syn mu odpovedel,ze az da prepsat 1/2 domu na mladeho ,tak ze bude otcovi pomahat ,jinak ze ne.
    A ted vsetci premudreli zakonodarci a pravnici ,poradte . Co by jste takemu synovi odkazali Jaky majetek?

    1. Pavel Odpovědět

      To co syn vloží do nemovitostí rodičů pak ještě zaplatí v poplatcích v dědickém řízení.

    2. Menis Odpovědět

      Ano naprosto souhlasím s tím,že pouze rodiče by měli rozhodovat kdo a kolik bude dědit.Nikoliv aby to bylo stanovené zákonem. U nás platný Občanský zákoník je v tomto vadný a nemoudrý.

  3. Věnceslava Odpovědět

    Dobrý den,jak se mám zachovat,když se syn s námi rodiči víc jak 7 roků nestýká.Jeho manželka mu nedovoluje,aby se s námi nestýkal…

    1. Marta Potůčková Odpovědět

      Dobrý den, pokud toto uvedete v závěti a podělíte svůj majetek jak uznáte, tak to bude platit !!!

  4. Viki Vikina Odpovědět

    Ale jistě, ať si každý věnuje v rámci dědictví, komu co uzná za vhodné. Otázkou ale je, zda to je správné – viděla jsem to i v rodině, kde jeden ze sourozenců nedostal od rodičů vůbec nic a druhý dostal dům, a že prý se bude o rodiče starat. Z rodičů odsával důchod, moc se tedy nestaral, a s tím druhým sourozencem jsou na kordy. Proto je třeba to vždycky zvážit.

  5. Irena Odpovědět

    Pokud chcete,aby v rodině fungovaly dobré vztahy i po vaší smrti,byla bych velmi opatrná v nevyváženém rozdělování majetku. Každé dítě cítí křivdu pokud dostane menší podíl.A jen velmi malé procento z nich slyší na „logické “ důvody, které k tomuto rozhodnutí vedly (ikdyž máte právo disponovat se svým majetkem jak chcete).

  6. umfa Odpovědět

    Pokud je všechno v pořádku a děti nejsou gauneři, magoři nebo feťáci, tak je vcelku přirozené jim něco zanechat 🙂 Zvlášť když třeba rodiče začali podnikat ve zlatých devadesátých a k nějakému majetku přišli, zatímco děti by horko těžko sehnali peníze na byt. Jediné co mě překvapuje (a to jsem to už viděl vícekrát) je situace, kdy jedno dítě tvrdě pracuje a umí se o sebe postarat a druhé se jen tak poflakuje a žije ruky do huby, tak rodiče odkážou a nebo darují většinu majetku tomu druhému, protože je chudák…

  7. Vendula Odpovědět

    No vy jste se zbláznili, radit seniorům aby se zaručovali za své potomky kteří hodlají dělat dluhy!!!
    Narozdíl od autora který je úplně mimo a radí rodinný majetek předat nezodpovědné dceři, co si nadělala potomky a teď se bídou nemůže vysr…t (potěžpanbuch její potomci)! Ani korunu.
    Naopak syn rozumný člověk a dědic.
    A pokud ho rodiče dobře vychovali, může sestře nebo jejím dětem vyplácet pokud to opravdu potřebují, podporu.
    Dle jeho uvážení.
    Rozfofrovat dědictví, to není umění ale udržet majetek.

  8. saryk Odpovědět

    Tady radí, kde jaký chytrý pisálek, neví co je to makat a budovat vše od nuly.
    V našem Případě bráchové utekly z domova hned po vojně oženily se a měli rodinu, rodiče pomohli postavit domy a podporovaly je až moc, na sebe a na opravy dům nijak nešetřily vše se jen pro děti a pomoci dětem.
    Podotýkám tátu bráchy doslova dostrkal aby začal skoro na stará kolena soukromě hospodařit na kusu pole co děd koupil kdysi.
    Otec byl dobrý hospodář chodil do práce 8 hodin ve fabrice v těžkém strojírenství a denně kolem hospodářství a mě cca 15 let (1 rok na učilišti a bracha- manželka učitelka rypák nahoru a 4 male děti).
    Milé děti co z rodičů vytahaly by se mu bývaly hodily, družstvo vrátilo pole, jednu krávu, dvě prasata a uznalo vnos jednoho koně.
    Táta koupil vrak zetoru 3011 nepojízdní za posledních 30 000,- (15000 vrak a 15000,-), društvo dalo náhradou za koně, vrak 5t traktorového přívěsu spíše vrak, vrak rotační sekačky a kultivátor.
    Tímto se začínalo =)když měla paní učitelka jednou sáhnout do vrecka a zaplatit 8000,- za pluh aby bylo čím zorat dokázala udělat takovej tiatr v rodině (hlavně, že nebožtíka dědy a babičky rok před tím vytáhly půjčku na obyvák 12000-které měly splácet a táta se ozval,že chce, aby vrátila co měly vrátit).
    Nakonec to dopadlo tak, táta to vybudoval z mámou z výplat a s mizerných tržeb a tvrdé práce moji a brachy.
    Po 9 letech hrablo paní učitelce v lebeni, měla na jídlo co hrdlo ráčilo od mléka, vajec, brambor, masa, ovoce, zeleniny všechno a plat měl brácha velice pěkný našel si místo kde časově mu to klapalo s hospodářstvím (měl 2 krávy na starosti-přilepšoval si prodejem mléka a telat) a paní učitelka pěkný plat ,děti chytré učily se dobře každý rok dovolená u moře.
    Najednou rozvod, bráchy z toho málem kleplo, a začala prodávat společný RD a nárokovat si 1/2 dobytka, který nebyl její dobytek dostal od táty brácha a chtěla jej prodat, nárokovat si i tržby za mléko-přitom nehnula ani prstem).
    Bohužel kráva jedna byla už starší skončila na jatkách a peníze za ni padly na advokáta, druhá po 9 měsících skončila na jatkách taky, brácha onemocněl, táta skončil s infarktem ve špitále a druhý brácha s akutním zánětem slinivky na ARO.
    Já 18 let, rovnýma nohama do všeho hozen do vody, právě posečeny sena k tomu kráva a ostatní dobytek na starosti.
    Já lítal od 5.00 do 21.00, abych vše postíhal, táhl jsem to sám 20 dnů z mámou (ještě švagrová dávala špice, když jsem šel postarat se o dobytek k bráchovi)-bohužel kráva dostala zánět a skončila na jatkách.
    Když táta dorazil domu ze špitálu bylo seno pod střechou, brambory postříkané proti plísni, traktor opraven-nova spojka,prasnice zapuštěné o krávu postaráno v rámci možností (vše za pomoci a podpory naší mámy jinak bych to nedal+ plus se jezdilo denně do nemocnice).
    Od této události táta rozhodl o majetku a o všem jak bude v budoucnu, všem bráchům uzavřel kohoutky z hospodářství a zavedl pomůžeš dostaneš jinak se starej (jelikož zbytek celé rodiny mě nechal ve všem doslova vykoupat).
    Za 4 roky jsem dokončil obě maturity, táta i máma už v penzi a začaly nějak jeden rok zdravotně od 10 k 5 věčně po doktorech (den před mými 22 narozeninami a dokončení 2 maturity mě dovedly rodiče k notáři a dal mě podepsat darovací smlouvu na dům a zahradu a udělaly závěti).
    Táta potom řekl máme tu z mámou doživotní bydlení a ty máš vlastní střechu nad hlavou (před pár lety, když jsem byl ve špitále jsi dokázal vše zvládnou skoro sám i v případě, že by se mnou či mámou něco stalo je zbytek ochráněn před porcováním druhých).
    Po dvou letech ještě táta přepsal pozemky, a já dva roky vydělával a přišla jobovka přes soud domohla se ex švagrová podílu na bráchově domě,bud vyplatit nebo prodat (brácha tedy přišel a co s tímto problémem táta na mě ať rozhodnu, že stojím za mým rozhodnutím).
    Řekl jsem vyplatit, kde vzít 750 000,-, tak jsem vlitl na milou švagrovou už jsem nebyl ustrašený kluk a řekl jsem buď půl milionu a podepíše kupní smlouvu na svoji polovinu s tchánem, jinak, že donesu účtenky za materiál na dům co rodiče platily, když se stavěl a odejde sotva s 250 000,-. Za pomocí půjčky se vyplatila za 5 let se zbytek úvěru splatit a brácha že jsem použil úspory na přestavbu domu mi tady cca 3 roky tvrdě pomáhal jej přestavět.
    Hospodářství, po otcovi smrti jsem převzal a starám se o ně a včlenil jsem to jako druhou nedílnou část mého podnikání (když táta zemřel a šla 1/2 do dědického řízení, nestačila se jediná tato záležitost vyřešit-bracha byl u čtení závětí bledý strachem, co se bude dít jestli nebude muset ostatní vyplácet či se dohadovat překvapení bylo i pro mě že táta mě jmenoval univerzálním dědicem a to tím že každý dostal svůj díl za života a to formou naturální a finanční při stavbě všech 3 domu pro své tři nejstarší syny.
    Mě připadla 1/2 domu doslova zázrakem( dostane ji brácha nebo jedno z jeho dětí, kdo bude v domě chtít bydlet).
    Zastávám názor udělat pořádek za života a ještě vše pojistit závěti pro nečekanou událost.
    Majetek se dá rozdat a rozporcovat snadno, ale udržet a spravovat jej co 2,3,4 či více generací naších předků budovaly, ale spravovat a udržet jej v dnešní době chce velmi schopného pracanta.
    Neschopný člověk a lenoch to prodá, aby se nemusel starat majetek po předcích a peníze si užije.

    1. rodina Odpovědět

      To : Saryk
      Všechna čest, jste dříč a máte pravdu, jen vyznat se ve vašem příspěvku je dost těžké, a také by bylo
      zajímavé zjistit, kde jste maturoval, protože čeština tedy není opravdu vaší silnou stránkou vzhledem
      k neschopnosti sepsat souvislý text a hrubkám -sorry ….

        1. John Jakup Riba Odpovědět

          Kdiž uš pýšu,musým sy sakriš dávad bacha na hrubki,mam štýri visoké,i práva v Plzny

    2. Anna Odpovědět

      Jo, máte pane SARYK pravdu. Úplně vás chápu. Jsem taky ze statku. Můj otec hospodář, to taky musel vyřešit za života, aby mohl teď klidně ležet v hrobě.

  9. Irena Odpovědět

    Co je a není spravedlivé je velmi těžké. Co když dva sourozenci se odstěhují z rodného domu založí rodiny k rodičům dojíždějí několikát ročně.(Podotýkám, že žádné přebytky si z rodného domu neodvážejí, ale také dárky pro rodiče jsou skromné odpovídají možnostem lidí, kteří mají děti a žijí jen z vlastní práce) A poslední sourozenec, který nemá vlastní rodinu, žije celý život v rodném domě, kde má stravu a bydlení zdarma. Rodiče jsou po celý svůj život mobilní i když nejsou sami schopni (ve věku po 75letech) si obstarat jídlo a celkovou péči o sebe. Sourozenci, kteří odešli z rodného domu, věnují svým rodičům jeden až dva týdny ročně, protože rodinné zázemí mají jinde. A nyní po smrti rodičům všechno připadne tomu, kdo se nechal po větší část svého produktivního života živit u rodičů?!

    1. Jana Odpovědět

      Žít s rodiči v jednom domě není jednoduché a už přítomnost dítěte nablízku je psychická pomoc. Vy jste přijely jen , když se vám chtělo a to je špatně. Čas jste si nedokázaly udělat. A ještě závidíte? Rodiče udělali správnou věc.

    2. jana brhl. Odpovědět

      Ireno, samozřejmě, že to patří tomu kdo s rodiči zůstal. Divím se, že se nestydíte vyčítat, že jste za rodiči jezdili a vozili jim skromné dárky. Ten poslední sourozenec nepracoval? Ať to bylo jak chtělo, vy za své“návštěvy“ podle mně nemáte nárok na nic. Vyčítat, že jste si nic neodváželi, hanba vám.To oni vás vychovali, starali se o vás. Vy jste měli přivézt! I bráchovi, nebo sestře, hlavně rodičům. Ach jo.

  10. Anna Odpovědět

    Syn byl od dítěte nezvladatelný . Lhal, pokoušel se krást, chytal se part nezbedníků, doma nechtěl většinou nic dělat, nejraději se zakutal a spal … Když ukončil základní školu, opravdu jsme nevěděli co s ním a do jaké školy ho přihlásit. Neměl až tak špatné školní výsledky – tak jsme ho přihlásili na vojenskou školu.
    Tak jsme si říkali, že ho disciplína dovede v budoucnu k práci a čestný život.
    Na konci střední školy měl vyznamenání. Bohužel – práce vojáka ho nebavila, odešel i z naší rodiny a pustil se do jiných prací. Skončil jako úplně zničený psychicky v době, kdy přišel o vše, nasekal mnoho dluhů , změnil si příjmení a do dneška se schovává. Nás jako rodiče zapudil, zřekl se nás – prý za jeho zpackaný život můžeme my – rodiče.
    Je otcem syna, kterého již mnoho let neviděl. Tajně mu telefonuje a – opět lže i vlastnímu synu. Co mu slíbí, neuskuteční. Vnuk tím trpí. Hodí se takovému nezodpovědnému „dnes téměř cizímu člověku“ něco zanechávat dědictví?

  11. hana volemanová Odpovědět

    dobrý den,příběh mého muže,jeho matka,vdova se čtyřmi dětmi která na parcele koupené ještě se svým mužem, pomalu s pomocí svých bratru a později s pomocí mého budoucího manžela <který se šel kvuli stavbě učit na zedníka postavila dum .podkrovní byt jsme už dostavovali spolu ,z mých ušetřených peněz,kdy manželova maminka slibovala že dum bude náš když vyplatíme tři sourozence.s tím jsme počítali a měli připravenou potřebnou částku.jaké bylo naše překvapení když jsme se po smrti mojí tchyně dozvěděli že dum ještě za svého života prodala svému nejmladšímu synovi.další dva sourozenci také nedostali nic.musím ještě dodat že po dobu dlouhé nemoci mojí tchýně jí manžel vozil všude po doktorech,sháněl jí dřevo na zimu i jinak ji zajištoval.smutno z toho.hana táborsko.

  12. klerika Odpovědět

    A světe div se….majetek po rodičích a čím víc sourozenců, tím víc hádek. Mám rodiče ve věku 86 let, zatím jsou samostatní, bydlí v domě, kde bydlely dříve 4 rodiny, a nyní jsou tam sami a pomalu se začínám hrozit toho, co s nimi, až jeden nebude… otci jsem radila, aby dům prodal, pořídil si byt menší, nebo zázemí v domě s pečovatelskou službou, ale tvrdě jsem nerazila. NE, dokud můžu budu tady. Jenže jak dlouho ještě bude moci? Bratr bydlí od rodičů 10 minut pěšky v paneláku, rodiče neviděl 5 let, prý jen chodí do práce. Jinak je líný jako stará tlustá veš……..Kecy v kleci. Já bydlím cca 80 km od rodičů, a jsem tam více, než on. Taky na ně doléhají zdravotní problémy, nemám auto, abych tam byla každý týden, mám taky nějaký svůj život. Bydlím v malém bytě, takže až jeden nebude, kam s tím druhým ?, A to nepíšu o tom, že až tu nebude ani jeden, co s domem ? Lakomá a vyčůraná švagrová už počítá dneska, co dostanou. Nejlepší by bylo darovat dům nějaké organizaci, a bude po ptákách. Já nic nepotřebuju, vydělám si. Takže je lepší nemít nic, nebo to, co mám, rozfofrovat ještě za života, cestovat, dobře se najíst, užít si života….Mladí ať se starají, možností mají nesčíslně.

  13. Aneta Odpovědět

    Dobrý den, jen tiše čtu a zírám. Jsem překvapená, že je někde zmíněno, že se má pamatovat na tělesně postižené rodinné členy – dědice. Jsme s manželem oba tělesně postižení a ani z jedné strany, v dědictví po rodičích se to nevzalo v úvahu! Z mé strany matka dala vše nejmladšímu bratrovi, který zůstal doma a „staral“ se. (o tom by byl román) Z manželovy strany jedště hůř, 2 jeho sestry dostaly každá dům s pozemky, manžel dostal 7 let staré auto. Prý to tak je spravedlivé, prohlásila jeho matka. My máme 1 dítě, takže vše co po nás zbyde, bude její. Jak s tím naloží, to už není naše starost. Dcera byla odmalička hodně šikovná, nakonec vystudovala VŠ a učí. Jsem na to hrdá, už jen proto, že jsme na vše byli sami a zvládli jsme to.

  14. Jana Odpovědět

    Když mně zemřela starší sestra (měla 2 děti), donutila mě maminka, abych dovedla notářku a dům s pozemky darovala mně. Já jsem říkala, že to takto nejde, ale ona prohlásila, že jenom já se o ni postarám, tak všechno na mne. Zanedlouho dostala mozkový infarkt a byla zcela bezmocná. Denně jsem chodila do nemocnice a LDN, nosila jí domácí jídlo a trávila 3/4 roku každé odpoledne s ní. Potom jsem si ji nechala převést k sobě a starala se. Pomáhaly mi mé děti. Dcery od zemřelé sestry ji nenavštívili ani jednou. Maminka byla prozíravá a moc dobře mě znala. ,,,,Majetek by měl dostat ten, kdo se postará o své rodiče, jedině takto je to správné.

  15. Jana Odpovědět

    Rodiče se postarají o 10 dětí, ale 10 děti se nepostarají o 1 rodiče…..Co tak pomáhat rodiči, to vás nenapadne? Jen chcete všichni jen hrabat, hrabat a bez práce a citu.

  16. jana brhl. Odpovědět

    Za socialismu nikdo z mladých nechtěl pozemky. Byla to obrovská starost a cena stavebního místa 6 arů bylo 3 000 kč.
    Bylo-li více sourozenců, tak rodiče to dali tomu kdo doma zůstal, kdo to vzal
    a hlavně kdo se o ně postaral.
    Horší bylo po převratu. Ceny pozemku vyletěly až 100 násobně výše a bylo zle. Každý takový chamtivec najednou viděl o co přišel a začaly se skloňovat slova jako čisté svědomí. Jenomže kdyby se to celé vrátilo, oni by nechtěli všechno , tzn. s péči o rodiče s dřinou na poli.Chtěli jen stavební parcely, aby je mohli prodat a dále sedět ve svém klidu ve svých Postoloprtech.Tak že to je o lidských charakterech.

  17. Marie Odpovědět

    Byly jsem dvě sestry. Když matka zemřela, při jednání o dědictví jsme nechali každá svůj dědický podíl otci. “ Máte po mě potom každá půlku!“ Ale před vážnou operací daroval veškerý majetek otec tajně sestře a její rodině. Ta o něm mluvila: “ Kdyby dědek chcípnul, ani vodu m nepodám, starat se o něj nebudu, apod.“ Vzala jsem i dovolenou, že se budu starat o otce. Ale přes noc bylo vše jinak. Z domu mě vyhazovala, jak sestra, tak i otec. Situaci kolem majetku jsem zjistila až na katastru. Je to síla!

  18. Krokodýl Odpovědět

    Jako nejstarší z pěti sourozenců jsem se musel od patnácti o své tři nevlastní sestry (10,8,7 let) a vlastního bráchu 12 let postarat,když jeli rodiče na dovolenou.Uvařit (naučila mne má vlastní babička) a uklízet. Táta havíř a opilec odkoupil domek po tchýni a když v roce 1988 zemřel,čekalo mne překvapení.Domek (kde jsem se nadřel jako zvíře,abych jim pomohl)napsaný na nejstarší nevlastní sestru a já s bráchou utřel nos.Sestra vyplatila jen své sestry (vlastní).Macecha ,která mne vychovávala od 8 let do patnácti mu ve špitále s notářem podstrčila papír ,mi pak řekla,že vše je o.k,protože do mne prý investovala spoustu času a peněz (nikdy nic nedělala a válela se doma). Dnes umírá na cukrovku,amputované nohy a kvičí,abych ji prý přijel navštívit….nasrat!!!

  19. Anna Odpovědět

    k Saryk:J
    Jo, nejvíc se mi líbí vždycky ti inteligenti, co v životě nemákli fyzicky, a budou hodnotit člověka, po gramatické stránce, který se celý život nadřel od slunka do slunka . Fuj. Ubožáci !!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *