Komentář učitele: Slovní hodnocení udělá z dětí zvířátka

Už od útlého věku by mělo mít dítě jasně stanovené hranice. Musí být nastaveny mantinely, aby vědělo, jak se má chovat a jak se chovat nemůže. V současné době se toto bohužel neděje a všeobecně uznávaný je wellbeing. Jak v domácím prostředí, tak i ve škole. Dítě se prostě musí mít dobře za jakýchkoli podmínek a důležitý je hlavně jeho komfort, ostatní záležitosti se neřeší. Když zkrátka miminko pláče v kočáru, rodič ho bude raději nosit na rukou a kočár zůstane nevyužitý. Zhýralost mnohých současných rodičů je bohužel bezbřehá a začínají vychovávat, jestli se o výchově dá hovořit, něco šíleného. Ve škole to pak pokračuje.

Hlavně, ať se má dítě skvěle

Někteří rodiče si děti vychovávají doma sami a nepotřebují ani mateřskou školu. Když už tam ale mnozí dítě dají, chtějí, aby se za každých okolností mělo dobře a neradi slyší jakoukoli kritiku. Že si dítě neumí v předškolním věku zavázat boty, nezvládne vyjmenovat dny v týdnu a tak dále? To přece rodičům nevadí. Vždyť to může zadat umělé inteligenci nebo si to najít na internetu. Hlavně, že se má dobře. Že ubližuje ostatním dětem? Co už, když ho to baví a má se dobře. Pokud na něj učitelka zakřičí, je samozřejmě špatná ona. To si nemůže dovolit. Zkřivila by mu vlásek.

Známky a přísnost učitele byly vždy metrem

Je to tak. Dobře si pamatuji první třídu. Měli jsme velmi přísnou paní učitelku, od které jsem měl několikrát obtisk její dlaně na tváři. Třepal jsem se, abych měl hezké známky, tedy jedničky. Ve třídě bylo absolutní ticho, všichni se museli soustředit na vzdělávání. Nikdo si nedovolil rušit. A výsledek? Všichni uměli. Ti, kteří ne, měli v první třídě klidně i pětky. Někteří putovali do zvláštní školy. Dodnes na paní učitelku s láskou a pochopením vzpomínám. Jak moc bych chtěl, aby se ty časy vrátily zpět. Bohužel se to nestane.

Wellbeing a domlouvání v zajetí anarchie třídy

Děťátka se dnes musí mít skvěle. Pokud bude ten bubák učitel strašit, přijde na něj mocný pán rodič a ukáže mu kde je sever. Nepřeháním, dnes to tak bohužel funguje. Když se učitele zastane ochránce ředitel, stejně má smůlu. Lepší zbraně dostal rodič. A od koho? Od státu, od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Od úředníků, kteří většinou ani nikdy neučili. Dítě se ale dnes bude mít dobře. To je zaručené. Učitel mu bude domlouvat, ve třídě zavládne anarchie a sluníčkáři řeknou, že učitel neumí děti zaujmout. Jak by oni zaujali dítě, které na základní školu intelektuálně nemá a pouze zlobí? Určitě skvěle, hlavně by z něj udělali vysokoškoláka.

Slovní hodnocení jako cesta do pekel

Jedním z posledních nástrojů, který ještě ve školství fungoval a jehož se děti i rodiče mohli držet, jsou známky. Dobře si pamatuji, že rodiče mluvili o tom, že když se nebudu učit, budu mít škaredé známky, nikdo se mnou nebude mluvit a já pak bude dělat popeláře. Vůbec nic proti popelářům, nicméně pracovat v zimě v horku, těžce dřít, se mi nechtělo. Tak jsem raději dřel ve škole. Špatných známek se prostě člověk obává a z dobrých se těší. Jsou měřítkem neúspěchu a úspěchu. V čem bude slovní hodnocení lepší? V tom, že ti nejlepší sice uslyší chválu, ale s nikým se nebudou moci srovnat. Nezjistí, že jsou lepší. Dobře se budou mít sígři a lenoši. Těm bude napsáno, že mají přidat, ale jinak jsou na tom skvěle.

Děláme z dětí zvířátka a zle se nám to vrátí

Pitomec, který zavedení slovního hodnocení vymyslel, si nevidí na špičku nosu. Školství by se nepochybně mělo reformovat. Správnou cestu ale představuje přísnost a disciplína. Ze školy dříve vycházeli skvěle vzdělání jedinci, kteří si moc nevěřili. V budoucnu ze škol budou vycházet sebevědomí jedinci, kteří ale nebudou umět nic a budou neskutečně líní.

Zdroje info: Autor- pedagog

Náhledové foto: Pixabay