Učitel: Děti jsou stále stejné, ve výchově i vzdělávání chybí přísnost

Pamatujete si doby, kdy jste něco ve škole provedli? Zcela jistě. Ve škole vám za to bylo vyčiněno, nejspíše jste dostali i jednu facku od cesty a modlili jste se, aby se doma nic nedozvěděli rodiče. Ti by totiž rozdávali ještě další políčky. Sám si pamatuji na svou paní učitelku ve třetí třídě. Pod lavicí jsem měl igelitový pytlík. Když mi řekla, ať ho zvednu a vyhodím, odvětil jsem jí, že není můj. Už jsem jednu měl, takže byl můj, i když jsem věděl, že to tak nebylo. Sáček jsem vyhodil do koše a hotovo. Na paní učitelku dodnes vzpomínám a jsem jí za všechno vděčný, ač nás občas bila jako žito. To by potřebovaly i současné děti. Bohužel ale nic takového praktikovat nelze.

Hlavně neublížit křehké dětské duši

V tomto duchu se nese současná výchova jak v rodině, tak i ve škole. Proč vlastně v škole? Vždyť tady by se měly děti vzdělávat? Ne, tady se většinou vychovávají z toho důvodu, že rodiče výchovu prostě a jednoduše nezvládli. Na dítě se ale učitelé a učitelky nesmějí ani křivě podívat. V takovém případě by mohli být potrestáni vedením školy, případně i někým jiným, na koho mají rodiče kontakt. Neskutečné, nehorázné, nevýchovné.

Matky ochraňovatelky a soudkyně

Bohužel žijeme v době, kdy mnohé matky fungují spíše jako rádoby andělé strážní. Děti ale možná nevědomky cíleně likvidují. Proč? Protože jsou jim za zadkem a snaží se jim vydobýt to nejlepší místo na slunci, které existuje. Důkazem budiž příklady dotazů a poznámek, jež rodiče jak v škole, tak i v kroužcích mají:

Jak to, že moje dcer dostala pětku, vždyť to doma uměla na jedničku?

Jak to mohlo být moje dítě, vždyť se chová slušně?

Moje dcera že nezdraví? Se mnou tak vždy činí!

Můj syn by nikdy nevykřikoval!

Znám svou dceru, nikoho nepomlouvala.

Můj syn a cigareta? Naprostý nesmysl!

Proč můj syn nehraje v základní sestavě, když na to má?

Takové a podobné poznámky mohou mít pouze hloupí rodiče, kteří prostě a jednoduše musí dítě za každou cenu bránit. Také bych své dítě bránil, ale prvně si zjistím, jak se věci mají a mohu tak činit až pod tíhou argumentů.

Děti jsou stále stejné, jenom někdy lenošnější

Přesně tak. Učím už dvacet let a děti jsou stále stejné. Některé jsou chytřejší, jiné hloupější. Některé jsou bystřejší, jiné pomalejší. Některé jsou vyspělejší, jiné méně. Je na učiteli, aby si ve třídě poradil. Bohužel neexistuje mechanismus, který by ty opravdu pomalé segregoval tak, jako tomu bylo v minulosti. Současné děti jsou o něco lenošnější. I proto je přísnost lékem.

Zvláštní školy dávaly smysl

Nepochybně. Na základě rozhodnutí pedagogů tam putovaly děti, které na základní školu intelektuálně i sociálně neměly. Nedocházelo tak k brždění kolektivu a braní ohledy právě na ně. Rozvíjely se ostatní děti, které na to měly! Dnes toto zmizelo a bere se ohled na nejslabší, s nimiž pomáhají ještě asistenti. Děti ve zvláštních školách zažily úspěch. Toho se jim na základní moc nedostane.

Inkluze je nesmysl

A pračka peněz? Kolik stojí asistenti pedagogů? Má práce mnohých z nich smysl? Všichni jsou ohledně inkluze chytří, ale jde o zcela zbytečnou záležitost. Zlaté komunistické školství a zvláštní školy.

Přísnost a striktní přístup chybí

Bohužel se vytrácí, a to u mnohých učitelů. Proč? Protože v této džungli, které velí rodič a neschopní úředníci na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy! To je velmi jednoduché. Vymýšlí se inkluze, nové vzdělávací programy a podobné nesmysly, místo toho, aby se na základní školy vrátila zcela obyčejná přísnost a omezil se vliv rodičů.

Mnozí učitelé si s dětmi spíše hrají

A učitelé na druhém stupni základní školy? Snaží se o nejrůznější projekty, které stejně vypracuje umělá inteligence. Množí dětem spousty pracovních listů, přitom by zejména v češtině žáci a žačky měli psát. Procvičení pravopisu je tak mnohem efektivnější než tipování v doplňovačkách.

Učitel by měl být samozřejmě lidský, měl by dětem rozumět a skvěle s nimi komunikovat. Pokud ale nebude přísný, striktní a důsledný, nestojí za nic!

Pokud půjdeme cestou zjednodušování, absence přísnosti a ochraňování dětí, dostaneme se tak, kde být nechceme. Každý si musí místo na slunci vybojovat sám.  Pokud na to děti přijdou až ve skoro dospělém věku, je to pozdě!

Zdroje info: Autor- pedagog

Náhledové ilustrační foto: Pixabay