Školák

Vyučování v rouškách: Absurdita se vším všudy

Školy jsou na dlouhou dobu zavřené a v podstatě nám nezbývá nic jiného než si zvykat na online výuku. Ta někomu vyhovuje, pro jiné jde pouze o jakousi malou náplast na absenci výuky klasické. Vláda se staví k situaci tak, že školy by měly představovat až ty poslední instituce, jež se otevřou. Není se čemu divit, jelikož negenerují zisk a riziko nakažení je tady skutečně obrovské. Jak to tedy vlastně s oněmi tvrzeními o otevření škol vypadá?

Až bude dost roušek a desinfekce

Ministr školství Plaga se vyjádřil v tom smyslu, že školy budou otevřené v momentu, kdy bude dostatek roušek a desinfekce. Je otázkou, jestli tento stav vůbec někdy nastane. Pokud ano, bude hodně zajímavé sledovat žáky základních škol, jak pravidelně používají desinfekci, způsobně si myjí ruce a snaží se ostatním vyhnout, aby nedošlo ke kontaktu. Za jiných okolností by člověk řekl, že je to směšné. V současné situaci spíše tristní a absolutně nereálné. Učitelé nemají šanci situaci pohlídat. Většina dětí bude roušky nosit, ale najde se mnoho takových, které si s nimi budou spíše hrát, házet a podobně.

V druhé polovině května…

Zatím to termínově vypadá na druhou polovinu května, nicméně ministr hovořil také o tom, že když nebude dostatek ochranných pomůcek, klidně se termín otevření může posunout o nějakých 14 dnů. Tak jako tak se snaží myslet hlavně na zdraví dětí i pedagogů. Jinak také popřel. Že by byly reálné rozestupy mezi žáky. Dovedete si to třeba na základní škole představit? Určitě ne.

Má to vůbec smysl?

Otázkou zůstává, zdali má skutečně smysl školy vůbec otevírat. Ostatně už se u části rodičů zvedá vlna nevole a píšou petice. Jiní rodiče se naopak těší, až budou mít od svých ratolestí klid a nebudou alternovat práci pedagogů. Těžko dělat závěry, nicméně lze úspěšně pochybovat o tom, že by učitelé měli dostatek známek pro to, aby dokázali vytvořit výsledné. Známky z online vyučování jsou do značné míry irelevantní. Vždyť když dáte dítěti test z dějepisu, přírodopisu nebo čehokoli jiného a ono pracuje se sešitem, jen stěží si toho nějak extra moc zapamatuje. Z trojkařů a čtverkařů se stávají jedničkáři a dvojkaři. Možná by stálo za to popřemýšlet o anulování pololetí z hlediska známkování. Uvidíme, co nám ukážou následující dny.

Zdroj náhledového obrázku Pixabay.com

Peníze mě fascinují a zajímají. Něco o nich vím a rád se s vámi o vše podělím.

25 komentářů

  1. Paul Odpovědět

    Klidně ať jsou teď doma, mohou mít dva měsíce prázdnin a pak přes prázdniny se učit!
    Jenže to by nestrávili paní učitelky, zvyklé na letní volno, že…
    Navíc rodiče, tedy ta část co nechce teď děti do škol, pobírá plat a sedí doma, samo že se jim to líbí…

    1. Martina Odpovědět

      Ano, ucitele maji více volna nez jine zaměstnani, ale asi si neuvedomujete, co prace kantora o obnáší a ze i kdyz jsou uz jsou komecne doma, tak stejne jsou jako by v praci, protoze opravují testy a pripravuji se na dalsi hodiny a ne jen to. Co ted maji za prazdniny? Online vyuka je dosti náročná a ucitele rozhodně zadne volno nemaji, tak ze plat berou opravnene. A o koronavirovych prázdninách vubec nemuze byt řec. Cožpak muzou učitele jet na dovolenou? Ne! Všechno je zakázáno a zavřeno. Na červenec a srpen volna budou mit narok. I kdyz letos to budou jine prázdniny. Ja pedagog nejsem, ale pohybuji se mezi nimi, tak to vím

      1. verca Odpovědět

        Martino, ani Vy nemáte pravdu, že učitelé mají víc volna. 1. Nemají v létě 2 měsíce prázdnin, ale oficiálně mají 6 týdnů dovolené. Z toto prvních cca 14 dní jsou jak „pytlem praštění přes hlavu“ – to je odměna jejich poctivé práce po celý školní rok. Nejnáročnější je pak ten finiš – květen-červen – písemky, „opravy známek“, výuka musí dál probíhat i přes vidinu vytoužených prázdnin a krásné jarní počasí, což přirozeně láká žáky k předčasné relaxaci, do toho školní výlety, školy v přírodě, snaha některých žáků a rodičů o opravy známek – zvýšené zkoušení, porady učitelů, konference, uzavírání pedagogické dokumentace na každého žáka, příprava závěrečné klasifikace, psaní vysvědčení už je jen třešnička na dortu. INVENTURY úplně všeho, soupis požadavků materiálního učebního materiálu na další školní rok. To vše při běžném učebním provozu. Kantor musí v tuto dobu stále v klidu zvládat větší živost žáků, jejich menší soustředění ve vyučování. Jsou posílené dozory na chodbách, v jídelnách, v prostorách školy a v okolí kvůli předcházení úrazům.
        Rozdáním vysvědčení školní rok končí pro děti, ne pro učitele. Po závěrečné poradě dát zhruba do pořádku třídy, kabinety, při plánovaném malování VLASTNORUČNĚ vyklidit třídy a kabinety, před malováním včetně nábytku, a když konečně má každý spakované i svoje vlastní krámy a odtáhne si je domů, poctivý kantor padne a nepotřebuje 14 dní vidět nikoho.
        Mají řádnou dovolenou 6 týdnů, ovšem během té doby mívají ve škole střídavou službu (1-2x ) – hlavně pozalévat květiny. Každý si může spočítat, kolik asi je to květináčů v kolika třídách, kolik se s konvami, konvičkami a kbelíky naběhá, i po schodech, musí prohlédnout školní pozemek, kabinety… a jak dlouho to asi trvá. Provozní zaměstnanci čerpají svoji dovolenou v klidu, u kantorů se počítá, že si ten jeden nebo dva dny „nějak“ po hodinách vybereme v průběhu roku..
        2.Po 6ti týdnech – před začátkem nového školního roku: Provozní, pedagogické porady. Učební plány, chystání pomůcek. Dříve jsme si pomůcky dokonce museli vyrábět sami. Generálky ve třídách, nástěnky ve třídách a na chodbách, psaní rozvrhů, koordinace učebních hodin, když učitelé učí ve více třídách, generální úklid v učebních kabinetech. Ovšem před tím, než jsme ise mohl každý věnovat čistě „svému“, všichni společně jsme připravovávali společné prostory: vyplevelit se musely okrasné záhony před školou, na nádvoří, ponatírat lavičky, zábradlí venku…což se v přítomnosti žáků dělat nedá, vyplevelit mezi dlažbou celé rozsáhlé nádvoří…školník po své dovolené bojoval s přerostlou trávo v celém rozsáhlém areálu i v okolí školy, upravoval keře.. Paní uklízečky měly po svojí dovolené hodně svojí práce: Okna, dveře, nábytek, obložení, toho bylo, a všecko muselo svítit čistotou. Už jsme se nemohli dočkat, až se konečně budeme moct taky každý věnovat té svojí vlastní přípravě ve svých třídách a kabinetech – viz začátek 2.
        3. V průběhu školního roku mimo přímého úvazku nás čekaly: denní opravy sešitů, písemek, přípravy na každou vyučovací hodinu dalšího dne – nevím jak je to teď, ale my jsme ji museli mít písemně podrobě rozepsanou, což obnášelo i 4 strany A5 a po skončení vyučování jsme museli mít každou hodinu písemně zhodnocenou: co se podařilo, co se nepodařilo, proč a zamyšlení nad zlepšením. Každodenní nachystání pomůcek na každou hodinu, po vyučování vše uklidit pečlivě na místo. Příprava diktátů, domácích úkolů, kontrola toho všeho příp. známkování, zápisy do učitelských deníků, žákovských knížek, deníčků dětí – kontrola, do třídních knih, vedení pedagogické dokumentace o každém dítěti, spolupráce s rodiči, dokonce tehdy jsme musely za účelem zlepšení nebo získání spolupráce provádět i návštěvy v „problematických“.
        Postupem let začalo ve třídách přibývat dětí s tzv. vývojovými poruchami učení nebo chování, což samo o sobě pro nás učitele znamenalo si o víkendech doplňovat vědomosti v rozličných mnohahodinových kurzech se závěrečnými zkouškami a certifikáty, na vyučování pro tyto děti vyhotovat zvláštní učební plány, sehnat nebo si vlastnoručně vyrobit specifické vyučovací pomůcky…však moji vrstevníci dobře vědí. Ještě bych mohla pokračovat, co jsme dělali, když jsme měli „velikonoční“ nebo vánoční“ nebo „jarní prázdniny“. Bylo toho tolik, že ani psát to už dnes nemám sílu, ani výš jsem nenapsala úplně všechno. Dnes, ve svých letech jsem celá tumpachová jenom z toho psaní o tom všem. Zapomněla jsem napsat, že při tom všem jsme byli také normální mámy a tátové od rodin.
        Koho by to všecko zajímalo? My, poctiví kantoři víme své, a kdo chce povrchně hodnotit zvenčí, to je jeho věc.
        Jsem v důchodu přes 20 let, už se mi ani nechce věřit, že toto všecko jsem celkem v pohodě zvládala a na žáčky že jsem se už vždycky těšila. Sesypat se jsem měla čas až s odchodem do penze, ale to už je jiná kapitola. Krásný pocit ze všeho toho našeho společného snažení, ten se nedá vyjádřit žádnými penězi, ostatně tehdy jsme jich my učitelé moc ani neměli. V jednom průzkumu jsme byli na předposledním místě, před popeláři. ALE: Můžu prohlásit, že kdybych se znovu narodila, jiné povolání bych si nezvolila.
        A to jsem ještě zapomněla napsat, že před sameťákem jsme my učitelé museli být velice veřejně angažovaní. I to jsem zvládala, přibrala jsem si svoje dvě a všem jsem se věnovala i o víkendech, zadarmo, ráda, dřív to tak prostě bylo. Všichni lidé pracovali, v klidu a RÁDI. A BYLO TO TAKÉ VIDĚT – VE VŠEM A VŠUDE. Nevím, co se komu na tom teď pořád nelíbí.
        Omlouvám se, už toho nikdy tolik nenapíšu, to jen ta škola a dětičky …bylo to krásné.

    2. Marcela Odpovědět

      Vaše paní učitelka českého jazyka by jistě nestrávila Vaše hrubky.
      Jinak je vidět, že toto může napsat pouze člověk, který o problému moc neví.
      Většina učitelů věnuje daleko více času přípravám, opravám a vzdělávání žáků, než při běžném provozu škol.
      Nemohu se zbavit dojmu, že z Vás hovoří závist. Škoda, že jste zřejmě nevystudoval jednu (nebo dvě) vysoké školy a mohl se do procesu vzdělávání aktivně zapojit. Staří učitelé důchodového věku by mohli v klidu sedět doma a neriskovat svoje zdraví po znovuotevření škol. Mladým se moc učit nechce, takže můžete posílit řady, pane Chytrý.

  2. Pepé Odpovědět

    Neznám jediného kolegu, který by nechtěl okamžitě zpět do reálné školy, mezi reálné studenty a k reálné tabuli… Domácí příprava na videovýuku, zadávání a vyhodnocování testů, komunikace na dálku, vyhledávání odpovědí v nabobtnalém a nepřehledném systému Edookit apod…. to představuje 3× tolik práce, než v reálu. Takže milý „Paule“, než příště vypustíte z huby podobné plky, tak se informujte, jaká je realita. A místo žlučovitých poznámek se sám dovzdělejte v češtině (paní učitelky by nestrávilY).

    1. Pavel Petr Odpovědět

      Předvádíte za hodně peněz málo muziky, vážení učitelé. To je fakt, který můžete zvrátit jen vy sami. Slyším od vás jen pláč a stěžování si na všechno. Po měsíci práce u soukromého zaměstavatele, v nejhorším případě českého, byste pelášili rychle zpátky do tříd a kabinetů. Volníčko, penízky, osobní hodnocení, pravidelné zvyšování platů za nic….o tom se jen tak někomu nezdá.

      1. Alena Odpovědět

        Na základě článku paní Verči mám komplex.Nikdo nedělám víc než učitelé a my ostatní se vezeme na méně důležitých profesích.Nebyli dříve učitelé právem považováni za vzdělance,kteří svoji práci měli jako poslání?Vraťme se konečně ke kořenům.Peníze jsou důležité,ale při pedagogické profesi je třeba hlavně láska k dětem.Komu se to nelíbí, může jít pracovat ke kase třeba do Kauflandu.Prodavačky by mohly vyprávět.A přitom nehekají

  3. Petr Odpovědět

    Jen, dokazují ti naši potentáti ,jak jsou pitomí , na jednu stranu , nás chtějí tzv.chránit a na druhou stranu nakazit naše děti ,aby nakazili nás !!Opravdu strategie hodná debilů !! Ale co ,po nich vlastně můžeme chtít !!Po zelených gumách a STBácích !!!

  4. Olga Odpovědět

    ….Tak jako tak se snaží myslet hlavně na zdraví dětí i pedagogů…?!?…Proč se na totéž nemyslí v mateřských školách, kde jsou děti od 6.00 hod. do 16.00 hod. v jedné roušce, kterou si sundají pouze při jídle a na spaní ? Společně si hrají, při jídle sedí společně u stolu-žádné rozestupy, navíc se nesmí proběhnout ani na školní zahradě, když je venku tak krásně!!

  5. Jarmila Odpovědět

    Proč se nestal Pavlík alias „Paul“ také učitelem? Klidně mohl. 17 let ve škole – ZŠ, SŠ, VŠ…nosit si svou práci neustále v sobě: svátek – nesvátek, dovolená – nedovolená, vymýšlet a hledat, jak děti motivovat ( což není v dnešní době tak snadné, jako dříve) a zabavit…..Učit i ty, kteří o to moc nestojí.
    Kritizovat něco, co neznám je taaaaak snadné. Já osobně bych se do kritiky práce řidiče, strojníka, pekaře, manažera a dalších nikdy nepouštěla.

  6. Irena Odpovědět

    Nevidím důvod poslat je zpátky do školy,v červnu už se stejně neučí,tak letos to už stejně nedoženou,zbytečné riziko.

  7. Bimova Odpovědět

    Myslím,že je opravdu dost hloupé poslat děti do školy,sedět celý den v rouskach,dodržovat 2 metry odstup,vždyť je to nesmysl,ať už zůstanou doma,bude se méně šířit virus i mezi dospele

  8. Dana Odpovědět

    Za měsíc to nedoženou.A riziko ,že to donesou domů je. To nemůže nikdo popřít. Vždyť i některé děti jsou chronicky nemocné. Mají astma a jiná autoimunitní onemocnění, které to většinou podědily po svých rodičích.

  9. Veronika Odpovědět

    Máme kluky ve 3. a 7. třídě. Oba k tomu přistupují zodpovědně. Staršímu docvakla vážnost situace. Část předmětů se učí sám. Jazyky, matematiku a fyziku mu musíme vysvětlovat. Úkoly posílá zpět ke kontrole. S mladším se musíme učit. Oba se do školy těší, ale nedokáží si představit, že budou mít po celou dobu školy roušku. Po měsících odluky se budou chtít s kamarády obejmout…..
    Další oříšek bude ve známkování. Téměř žádné nedostávají. Sotva začalo 2. pololetí tak se zavřely školy. Nejjednodušší by bylo dokončit školní rok formou distančního vzdělávání s neklasifikací nebo odkladem známek na vysvědčení. Část výuky přesunout do dalšího školního roku. Ale ne každé dítě to je schopno zvládnout.
    Při počtu žáků 30ti dětí nelze ve třídě dodržet rozestupy minimálně 1m. To by musely školy jet na 2 směny ve výuce. A i tak to nemusí fungovat. Ať ty školy otevřou až v září a bude klid. Po zvládnutí koronavirové krize a v průběhu prázdnin mohou pomoct babičky.

  10. Milan Odpovědět

    Učitelé si vždycky ze všech nejvíce stěžují na všechno. Když se jim ale trochu přidá, tak už je to v pohodě, pak už není problém s ničím. Ohánějí se, že vystudovali vysokou školu, že si to zaslouží, jenomže v praxi je to tak, že kdo se nikam nedostal, tak šel na pajdák. Šli tam jen pro peníze a množství volna. Děti je nijak zvlášť nezajímají. Samozřejmě čest výjimkám. Myslím, že by mohli začít stávkovat, právě teď nejvhodnější doba☺, nikdo by si toho ani nevšiml ☺☺.

  11. Dejv Odpovědět

    Doporučuji všem kritikům učitelů, aby tu práci šli dělat. Vždyť je to tak jednoduché. Pokud jste vystudovali jakoukoliv VŠ, tak stačí si dodělat pouze studium pedagogiky. Ty 3 semestry každý zvládne. A pak můžete nastoupit do škol. Dobrých učitelů je málo a odborníků, kteří vzdělávání rozumí, alespoň podle příspěvků v různých diskusích, je u nás naopak mnoho. Proč necháváte spát svůj talent? Např. v technických oborech je nedostatek učitelů odborných předmětů. Proč strojní a stavební inženýři nechtějí učit na průmyslovkách? Proč mají na učilištích problém sehnat kvalitní učitele odborného výcviku? Vždyť to učitelování má tolik výhod, 3 měsíce prázdnin, učí se jen 4 hodiny denně, samé přestávky, vysoký plat s perspektivou dalšího neomezeného růstu, v podstatě nic tam nemusíš dělat, neřešíš žádné problémy. No neber to…

  12. Zdněk Odpovědět

    Znám pár takových odborníků, kteří usoudili, že když chodili do školy, vědí o ní všechno a klidně můžou jít učit. Brzy zjistili, že to není žádná legrace. Málokterý z nich vydržel.
    Prosím všechny kritiky ať se vyjadřují jen k tomu, co skutečně znají z vlastní zkušenosti.
    Když se mají učitelé tak dobře (spousta peněz i volna za nic), proč jich je nedostatek?

    Předpokládám, že se dnes učíte doma s dětmi. Jak vám to jde?
    Zvládli byste takových dětí třicet?

    Souhlasím s poznámkou, že bych se neodvážil hodnotit práci kohokoliv jiného. Je spousta zaměstnání, která „zvenku“ vypadají jednoduše. Ale když ho začnete sami vykonávat, realita je najednou jiná.

  13. verca Odpovědět

    Ad Veronika:
    Kéž by měli takový rozum i ti naši Prymulové a spol.! Člověk se diví, jak může někdo tak moc nepřemýšlet! Všecka na jejich nařízení jsou tak strašně nedomyšlená, nedotažená, že se nemohou divit, že mnozí nad tím kroutí hlavami, nechápou (a nedodržují) to. Přece za ten měsíc už mohli leccos vypozorovat, popřemýšlet, poradit se – tolik hlav pomazaných – pak něco LOGICKÉHO vyhlásit a na dodržování důsledně trvat. Určitě nejsme padlí na hlavu, abychom někteří i toto bojkotovali. Mám dokonce pocit, že to dělají schválně a my jsme jejich pokusné myši. Přece není možné, aby s námi někdo tak zacházel.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *