Přijímací zkoušky

Složité přijímačky? Nesmysl, podmínky měli všichni stejné

Mnohá média informují o tom, jak si stěžují rodiče dětí na to, že přijímačky měly jejich ratolesti příliš těžké. Jsou zděšeni z toho, že děti nezvládly některé úkoly. Hovoří o zadupávání sebevědomí a tak dále. Pravda je taková, že distanční výuka přípravě dětí na přijímací zkoušky rozhodně dvakrát nepomohla. Je více než jasné, že především v matematice některé typy příkladů prostě nebylo možné vysvětlit online. Toto lze možná trochu brát v potaz, ostatní argumenty jsou liché.

Alespoň se odliší zrno od plev

Možná trochu drsná věta, nicméně je tomu tak. K čemu jsou testy, které bez problémů všechny děti zvládnou? Jasně, státem zadané přijímací zkoušky nemusejí být maximálně drsné, nicméně nějaké to síto se vytvořit musí. Jinak než přijímacími testy, jež to dokážou, se to bohužel nezvládne.

Na střední se dostane skoro každý

Bohužel. Existuje jen poměrně malé množství prestižních škol, u nichž je procento nepřijatých uchazečů alespoň trochu vyšší. Spousta středních škol bere fakticky každého, kdo má ruce a nohy. Žáky prostě potřebují, jinak nebudou mít koho učit. Kde jsou doby, kdy se na průmyslovku brali jen uchazeči s průměrem 1,2 a níže? Někde před rokem 1990. V dobách minulých bylo síto poměrně velké a děti šly holt na učňovské obory. Vždyť za několik let už nebude chtít pracovat rukama nikdo.

Podmínky byly pro všechny stejné

Tak jako tak. Nikdo neměl startovací čáru posunutou dopředu ani dozadu. Zaměřím se na přijímačky z českého jazyka. Ty jsou každým rokem fakticky velmi podobné. Dle mého názoru se děti mohly na přijímačky z mateřského jazyka připravit fakticky stejně jako v dobách klasické, nikoli distanční, výuky. Pokud se opravdu učily a hodiny v MS Teams nebo jiném programu nebraly jako relax nebo malou pauzu při hraní počítačových her. Diskuse o složitosti přijímacích zkoušek podle mě nejsou vůbec na místě.

Náhledové foto: Pixabay

Peníze mě fascinují a zajímají. Něco o nich vím a rád se s vámi o vše podělím.

19 komentářů

  1. Pavel Janouch Odpovědět

    Autor článku si vzájemně protiřečí názorem, že některé typy příkladů v matematice nebylo možné vysvětlit, ale zároveň poukazuje na vhodnost oddělení „zrna od plev“. Vyjadřovat se o dětech, které objektivně neměly možnost se ve velmi složité době připravit na přijímačky jako o plevách, které půjdou na učňáky, je hodně, ale hodně drsné, vulgární a neuctivé. Pan Štěpán by se měl velmi vážně a seriózně zamyslet nad tím, jestli i nadále vykonávat odpovědnou novinářskou práci. Být vedoucím redakce, měl bych jasno na hodinu.
    Diskuse o složitosti přijímacích zkoušek je v demokratické (a i v nedemokratické) společnosti zcela legitimní a je určitě na místě. Vždyť se jedná o budoucnost našich dětí.
    A pro úroveň tohoto článku snad ještě malá poznámka na okraj. „Kde jsou doby“ – NĚKDY před a NE NĚKDE před. Pokud už je pan redaktor takto „drsný“ ke školákům a vyjadřuje se o přijímačkách z mateřského jazyka, tak by měl vědět, že se na začátku každé věty píše velké písmeno, tedy: „Ty jsou“ a ne „ty jsou“. To už Vám ale automatický korektor pravopisu v počítači neukáže, to už musíte vědět z prvního stupně základní školy. Prostě to chce precizní vyjadřování, kontrolu vlastní práce a hlavně mít jasný vlastní názor.

    1. Radek Štěpán Autor příspěvku Odpovědět

      Hezký den,
      děkuji moc za komentář. Rozhodně nepíšu o dětech nijak neuctivě, to bych si nedovolil.
      Sám jsme uvedl, že má formulace je drsná, jde až do určité nadsázky.
      Také přímo rozhodně nezavrhuji diskusi o náročnosti zkoušek.
      Aktuálně stále učím a mohu vám říct, že absence standardní výuky v češtině podle mého názoru nebyla nijak tragická. Děti, které chtěly, se učily. Pochybuji, že by jejich úroveň znalostí nenarostla. S přijímacími zkouškami pak pochopitelně neměly problém.
      Když jsem se já hlásil kdysi dávno (rok 1991) na gymnázium, brali nás z 50 kluků 15. Síto bylo rozhodně jinde než dnes.
      Co se týká množství učiva, stále se snižují nároky. Je to ale na delší diskusi.
      Automatické opravy nepoužívám. Prostě se nepropsala oprava, kterou jsem udělal těsně po napsání článku.
      Mějte se hezky!

  2. Sláva V. Odpovědět

    A zase máme problém.
    Někdo nemůže pochopit, že všichni nemohou být novináři. Nebo právníci. nebo … (dosadit možno podle své volby).
    Přijímačky jsou vlastně jakýmsi závodem. Jakousi kvalifikací. Dál postoupí jen určený počet.
    Všichni ale mají šanci.

    Pokud jde o matematiku, nemohou tam být jen otázky typu „1+3=?“, ale spočítat je třeba i plochu, objem, úhel, čas. Jednoduché funkce. A samozřejmě vyřešit slovní úlohy.
    (Snad jsem tam nepřiplet nějaké současné středoškolské učivo.)

    Těžké a těžší úlohy tam jsou, aby daly vyniknout těm nejlepším.
    Vytvoří se pořadí. Kdo splní správně většinu úloh, má šanci. Kdo minimum, končí.
    Ale zbytečné jsou tam, kde pak mladý genius na učení kašle.
    To je pak lepší „průměrňák“, který má snahu.

    Proto také k měření dosažených výkonů (času) používají sportovci stopky a nekoukají na kostelní věž.

  3. Marie Odpovědět

    Pane Štěpánku, tleskám vám. Konečně někdo napsal pravdu. Na distanční výuku nelze všechno svádět. Kdo chce jít studovat, ať se učí a studuje i sám. Každý měl šanci u učitelů na konzultaci.
    Učitelé vám řeknou, že žáci při distanční výuce mají jen snahu: přechytračit systém, ukecat učitele a co nejvíc toho opsat.
    Žáci, kteří se učí ve škole, učí se i distančně. Bohužel, je jich hodně málo.

  4. Eva Odpovědět

    No konečně normální názor na přijímačky. Každoroční fňukání, jak to ZASE bylo těžké, je už únavné. Co rodiče a děti očekávají? Že bude v přijímačkách malá násobilka a sčítání do 10?

    1. Martina Šlejtrová Odpovědět

      Paní bude asi bezdětná a nebo má dítko geniální, co? Rozhodně jsem neočekávala, že ten test bude zadarmo. Ale jedničkářka po celoroční tvrdé přípravě bude vykulená jak poledne, co to po ní chtějí, to jsem nečekala. A že si jejich učitelka, která učí deset let a asi nějakou praxi má, nebude sama hned vědět rady s příkladem, co jsem čekala ještě méně. Tak mi nemelte něco o malé násobilce a sčítání do deseti.

  5. Dominika Odpovědět

    No tak přijímačky byly hlavně o tom, kdo si zaplatil drahé testy za tisíce s přípravou, to-das.cz, které obsahovaly, světě div se, téměř totožné příklady, které byly v ostrých testech. Pro mě naprosto nepochopitelné. Jak je možné si dopředu zaplatit téměř totožné znění úlohy v ostrém testu. Dříve se dávaly obálky s penězi, dnes si koupíte znění jednotných testů on-line. Výsledkem je naopak to, že rodiče slabších žáků či bohatí si znění zkoušek zaplatí a někdo si pěkně nahrabe. Čím více budou mít děti u přijímaček problémy, tím více se budou tyto placené testy prodávat, protože rodičům dojde, že bez nich budou jejich děti opravdu mimo. A penízky se množí a množí. Dva spolužáci syna, oba se 4 z MAT, hlásící se na obor s maturitou, si testy platili a udělali geometrii, protože tam prý byly totožné příklady z placených testů. Ve finále budou mít více bodů než syn, který měl ale v pondělí s geometrií problém, učí hezky a připravoval se. Takže o oddělení zrna od plev to, pane redaktore, opravdu není. Je to jen a jen o penězích, jako vše v této době.

    1. Pavel Odpovědět

      Kdo chce, může si najít testy z minulých let (zdarma) https://prijimacky.cermat.cz/menu/testova-zadani-k-procvicovani/testova-zadani-v-pdf/ctyrlete-obory-matematika a spočítat je. Myslím, že 16x spočítat test a zkontrolovat si výsledky je dostatečná příprava, protože typy úloh a jejich pořadí v testech je celou dobu prakticky stejné. Skoro totožné a jen o trochu lehčí jsou testy pro přijímačky na osmi leté obory (dalších 16 testů). O penězích to skutečně není je to o chuti se připravit (nebo rodiče donutit děti se připravovat). Naopak. Učebnice mají lehčí úlohy než jsou v testech a některé typy neobsahují vůbec. Syn dělal testy z učebnice „Přijímačky z matematiky 2018 a 2019“ na 47 až 50 bodů z 50. V ostrých testech dával jen 34 až 42 z 50. Geometrie je většinou za 6 bodů v jednom příkladu. V pondělí byly dva lehké příklady v součtu za pět bodů. Problém určitě není na straně testu. Pokud někdo za geometrii považuje i úlohy 8, 12, nebo13 tak potom potěš koště.

  6. pavel Odpovědět

    Konečně někdo měl odvahu, nebo mohl napsat, že střední či vysoké školy nejsou pro každého! Jen se opakuji když píši, že by se nám všem asi nelíbila lékařská péče „slabší kvality“ jen proto, že nechali vystudovat „každého“ uchazeče a přijímačky či zkoušky upravovali podle jeho IQ!

  7. Andrea Odpovědět

    Ano, přijímačky jsou i o tom prokázat, že na studium mám a zvládnu ho. Dcera druhým rokem studuje gymnázium, žádné kurzy neabsolvovala, nejsme bohatí rodiče, učila se jen ve škole a přijímačky zvládla v pohodě. Kdyby na studium neměla, tak by si vybrala jiný směr, tak to prostě je a měla by mou podporu. Nyní sama říká, že ve třídě jsou studenti, kteří mají se studiem problém a to se předpokládá, že po gymplu bude vysoká. Není tedy důležité jen zvládnout přijímačky, ale i celé následné studium. Distanční výuka je náročná, občas slyším od dcery, že toho mají moc, ale ruku na srdce, když jsme studovali my, také to bylo náročné a ležela jsem pořád v učebnicích. Mne spíš velmi zaráží, když na rodičovské schůzce (probíhají i nyní on-line) rodiče hájí své skoro dospělé děti, že toho mají moc, málo času, nerozumí látce atd. Svou dceru učím, že je toto již její záležitost, pokud má se studiem problém, musí se ozvat sama a řešit si to, což i činí, je to příprava do života, nebudu za ní pořád stát. Pokud bude něco s čím si neví rady, ví, že může přijít a pomohu jí najít řešení. Distanční výuka je pro všechny nová, ale když se chce, všechno jde. Tak asi tak.

  8. Marek Lukeš Odpovědět

    No, to by mě zajímalo, kolik z vás chytrolínů má nějaké děti doma a připravoval se rok s nimi. A kterému z vás chytrolínu dítě dělalo letos zkoušky. Tyhle teoretiky fakt miluju. Jinak ke zkouškám – problém není, jestli jsou lehké nebo těžké, to je relativní. Ale v tom, že jsou u zkoušek věci, které se děti neučily ve škole. Podle mě mají být zkoušky ověřením toho, co se děti naučily ve škole. Je fakt super nápad dát před vystresované dítě něco, co nikdy nevidělo. A některé úlohy z matiky mají blíže k úlohám z testů IQ než k ověření znalostí ze základní školy. Pane autore, kolik vašich dětí dělalo letos přijímačky na střední školu? Pokud žádné, tak se nechte pro příště své teoretické žvásty od cesty.
    A ještě kecy o tom, že střední školy nejsou pro každého: ano, gymnázium za první republiky bylo pro elitu. Za komunistů byla ještě měla maturita nějakou váhu. Ale dnes je to nutná podmínka pro to, abyste neskončili v montovně u pásu nebo u pokladny v supermarketu. A učňovské školství? Ano, za komunistů široce podporované. A dnes? Skomírání. Takže maturita je dnes nutnost pro nějaké uplatnění v životě, tak si nechte poznímky o nějakých výběrových školách.

  9. Martina Šlejtrová Odpovědět

    Docela by mě zajímalo, kdo měl začátkem týdne děti u zkoušek. Já ano. A proto vím, jak to bylo těžké. Moje dcera se tvrdě připravovala už od září. Kromě distanční výuky jsme zařídili ještě doučování zaměřené právě na zkoušky. A v pondělí dorazila domu vyždímaná jak citron. Pro zajímavost – včera poprosili spolužáci učitelku, aby vypočítala jeden příklad z pondělního testu. A učitelce matematiky s desetiletou praxí to trvalo skoro půl hodiny. Tak mi tu nikdo nemelte o oddělení zrna od plev. Musel to vymýšlet někdo, kdo má zcela zcestnou představu o tom, co má zvládnout dítě u zkoušky.

    1. lacik Odpovědět

      Souhlas ve všem, krásně se to teoretizuje, když mám dítě v jeslích. To bych do testů šoupla klidně i derivace ať se nám ty „plevy prosejí“….

  10. Michaela Odpovědět

    Já vám nevím – ti, co se vztekají a jsou nejvíc slyšet, se očividně s dětmi, musí učit doma a k něčemu je dokopávat. Já si nevzpomínám, že by mě někdy rodiče k něčemu nutili nebo se se mnou učili. A ne, nebyla jsem premiantkou. Prostě mě připravili do života, věděla jsem, že si tu cestu musím ušlapat sama a stalo se. Jsem jim neskonale vděčná. Když slyším dnešní rodiče, jak se doma musí učit s téměř dospělými dětmi, je mi do pláče… Jak chtějí takoví mladí lidé začít fungovat samostatně, když si ani nedokážou srovnat v hlavě, že musejí zabrat, aby se dostali na střední školu, na jakou chtějí? Nehledě na to, že výmluvy typu „mají toho hodně, nemají čas“ – a na co tedy mají čas? Ve škole už téměř rok nebyli, kroužky a zábava je zakázaná, tak co jim tedy tak strašně ubírá ten drahocenný čas, když ne škola? Já přijímačky na střední školu dělala před 12 lety a nestačím se divit, jak se to za tu dobu všechno změnilo. Smutné.

  11. Ave Já Odpovědět

    Já si ty přijímačky zkusil z matematiky a nebylo to nic těžkýho. Jen to chce lehce přemýšlet. Ale taky mám vystudované 2 náročné vysoké školy:-)

  12. Jan Odpovědět

    Článek je pravda, ale také je pravda, že žádný rodič nechce slyšet pravdu. Ono věty „Vaše dítě není chytré.“ nebo „málo se dítěti věnujete a špatně se s ním učíte.“ se špatně a hořce poslouchají. Sebekritiku má málo lidí a kritiku téměř nikdo neunese. Vždy je špatný ten, kdo kritizuje mně.

  13. Jana Odpovědět

    Bohužel tady asi někdo nepochopil, v čem je problém. Testy z matematiky byly jedny z nejtěžších za poslední roky, což je vzhledem k převažující distanční výuce opravdu nefér. Za druhé, a to je opravdu špatně, testy měly různou náročnost v různých termínech, takže děti, které absolvovaly jen první termín, byly významně znevýhodněné, protože, i když si vedly dobře, patrně je předběhla většina z těch, které absolvovaly druhý termín. Takto konstruované testy jsou nespravedlivé a žádné „zrno od plev“ neoddělí.

  14. Alice Odpovědět

    Díky za tento článek. Co mě děsí, jsou ty urban story o učitelích, kterým příklad trval půl hodiny. Jako cože? Jako učitelka matematiky na ZŠ žáky připravuji, znám podrobně všechny testy z předcházejících let a zodpovědně prohlašuji, že obtížnost byla zcela korespondující s dřívějšími testy. Jestli jsem se na něčem „zasekla“, bylo jen v tom, že jsem byla líná si udělat náčrtek rovnoramenného lichoběžníku, jakmile jsem si ho udělala, bylo to samozřejmé. Ano, některé úlohy byly zamotanější, ostatně KAŽDÝ ROK byly vždy jedna dvě úlohy těžší. V dřívějších letech bych našla nejméně dvě úlohy, které byly nesrovnatelně zákeřnější než letošní. A že v ilustračním testu bylo něco „úplně jiného“? Naopak, zrovna úlohy na procenta dávaly jasný signál, že zde můžeme očekávat komplikovanější zadání. V předchozích letech byly úlohy na procenta někdy banální, jindy těžší jako letos – přibližně půl napůl. Naopak mnoho úloh (výrazy, rovnice, úhly, tělesa…) se řadilo mezi ty lehčí v porovnání s minulými roky. Tedy kdo se připravoval, a to ne stylem, že se úlohy učí zpaměti, ale snaží se je pochopit – princip a strategii, nebyl zaskočen. Jistěže trémisti byli vyčerpaní, to ale není o testech, ale o psychické odolnosti. Opravdu nevím o žádné úloze, která by byla „něco, co žáci nikdy neviděli“. Distanční výuka přinesla jeden závažný problém – kdo nedělá, byl vnější situací mnohem méně „přinucen“ něco dělat. To je smutné, ovšem je otázka, zda je to skutečně nespravedlivé, a především, jestli je v pořádku ulevovat dětem kvůli tomu, že spousta z nich má problém postavit se k přípravě zodpovědně. U mých žáků nebyl v šoku nikdo – kdo se připravoval, překvapen nebyl, kdo zájem neprojevoval, tak se raději nevyjadřoval.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *