Na Orbána se píská. Jeho kouzlo pomalu zmizí

Spousta politiků je zvyklá na davy jásajících lidí. Na své příznivce, kteří jdou za svými lídry takřka až do roztrhání těla. Ne vždy se ale právě toto musí dít. Někteří známí politici si ani neuvědomují, že je někdo nemusí mít rád a že se postupně tito lidé, kteří s nimi nesympatizují, rozšiřují v poměrně solidní dav. Nyní to zjišťuje před volbami i Viktor Orbán, který chce za každou cenu obhájit svůj post.

Diktátoři nejsou zvyklí na pískot

Stačí si vzít jako příklad rok 1989. Tehdy vystoupil Nicola Ceaucescu. Někdejší prezident Rumunska chtěl mluvit k lidem na náměstí. Myslel si, že přijdou jako vždy ovace, jásot a tleskání jako odměna za jeho řeč plnou prázdných slov. Poměrně razantně se ale mýlil. Když už přišel na balkon, lidé začali pískat a bučet. Nicola Ceaucescu stál na balkonu a snažil se nějakým způsobem s davem komunikovat. Neměl ani nejmenší šanci. Jeho režim se zhroutil v jednom jediném malém momentu. Sám diktátor zjistil, že ho lidé nenávidí. Následně také režim padl a Ceaucesca čekal neblahý konec.

Orbán byl vypískán na dalším mítinku

Tuto skutečnost je zapotřebí reflektovat. Nejde o první setkání s lidmi, které by nedopadlo dobře. Mám pocit, že Viktor Orbán situaci vůbec nechápe, není zvyklý na pískot podobně jako tomu bylo v případě Nicoly Ceaucesca. Myslím si, že tento pán vůbec nechápe, co se vlastně děje.

Když cítí nejistotu, verbálně útočí

Je to tak, nejistotu a vyděšenost zahání a kompenzuje útoky na své okolí. V podstatě pak působí jako starý nerudný pán. To na voliče moc neplatí. Myslím si, že kouzlo tohoto pána velmi rychle mizí, ač si to třeba náš pan Macinka nemyslí a přirovnává ho k Michelangelovi. O tom si ale každý také udělá obrázek sám.

Zdroje info: Autor, X

Viktor Orbán a Andrej Babiš: Náhledové foto Úřad vlády České republiky