Promlčení: Čeho se týká a čeho ne

Promlčení znamená zánik vymahatelnosti subjektivního oprávnění. Neznamená však úplný zánik vašeho nároku. Například dlužná částka. I promlčená vám může být vyplacena. Dnes se podíváme na promlčení zblízka. Která práva se promlčují, a která nikoli?

Promlčení obecně

Obecně jde o právní institut, který oslabuje určité právo, kvůli plynutí času. Tato lhůta je lhůtou promlčecí. Oslabení pak znamená, že protože není právo vykonáno v této promlčecí době, dlužník nemá již povinnost (například) dluh uhradit. Pohledávku však můžete vymáhat, a to dokonce i soudní cestou. Uplynutí promlčecí lhůty tak automaticky neznamená nemožnost se práva dovolávat. Plní-li vám tedy dlužník, i když je dluh promlčený, nejde o bezdůvodné obohacení z vaší strany. Dostane-li se záležitost až k soudu, soud vám může přiznat dluh. Povinnost uhradit nepřizná dlužníkovi jen pokud dlužník včas vznese námitku promlčení.

Délka lhůty

V našem právním prostoru rozlišujeme dvě promlčecí lhůty. Tu subjektivní a objektivní. Subjektivní promlčecí lhůta se použije, pokud je počátek jejího běhu závislý na okamžiku dozvědění se o rozhodující skutečnosti, která se týká vašeho nároku. Nedozvíte-li se, může být rozhodný okamžik, kdy jste se to dozvědět měl či mohl. Druhá je objektivní promlčecí lhůta. Ta začíná vznikem subjektivního práva. Je tedy nezávislá na vědomí účastníků právního vztahu. Obecná promlčecí lhůta v soukromoprávních věcech je dle občanského zákoníku 3 roky. U zvláštních případů však může zákon stanovit něco jiného.

Která práva se promlčují a která ne?

Nepromlčují se však všechna práva. Promlčení se týká všech majetkových práv (kromě výjimek, které stanoví zákon). Jde tedy o věcná, závazková nebo dědická práva. Obecné pravidlo pak říká, že jiná, než majetková práva se nepromlčují. Promlčují se jen tehdy, pokud tak zákon výslovně stanoví. Například tedy osobnostní práva se nepromlčují.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *