Cílení inflace: Proč to stát provádí a jaké má k tomu nástroje

Cílení inflace je politika centrálního bankovnictví, která se točí kolem plnění předem stanovených, veřejně zobrazovaných cílů pro roční míru inflace. Hlavním znakem používaným pro cílení inflace je obvykle cenový index koše spotřebního zboží, jako je Index spotřebitelských cen (CPI) ve Spojených státech.

Jaké mohou být použity nástroje?

Spolu s cílovými sazbami inflace a kalendářními daty, které mají být použity jako měřítka výkonnosti, může politika cílení inflace také stanovit kroky, které je třeba podniknout v závislosti na tom, jak se skutečná míra inflace liší od cílové úrovně, jako je snížení úrokových sazeb nebo přidání likvidity ekonomice.

Udržování nízké inflace

Hladiny růstu inflace 1 až 2 % ročně se obecně považují za přijatelné (v některých ohledech dokonce žádoucí), zatímco míry inflace vyšší než 3 % představují nebezpečnou zónu, která by mohla způsobit znehodnocení měny. Banky některých zemí, jako je Kanada, Austrálie a Nový Zéland mají jednoznačně stanovený cíl inflace, jiné banky (například americká centrální banka).

Krize v letech 2008/2009

Typickým příklade cílení inflace je chování Fedu (Federální rezervní systém) v lednu 2012, po dopadu finanční, hospodářské a bytové krize v letech 2008–09. Tím, že Fed označí míru inflace jako jasný cíl, doufá, že to pomůže prosazovat dvojí mandát: nízkou nezaměstnanost podporující stabilní ceny. I přes nejlepší úsilí Fedu inflace po většinu posledních pěti let tvrdohlavě odolávala 2 % cíli.

Nedávno, s ohledem na neschopnost Fedu posunout inflaci, se kritici začínají ptát, zda by Fed neměl opustit své nemilosrdné ambice zaměřené na inflaci. S každým neúspěšným uplynulým čtvrtletím hrozí Fedu poškození jeho důvěryhodnosti – nemluvě o tom, že je udržována volná politika daleko déle než historické normy – což v budoucnu nepomáhá dlouhodobým možnostem.

Finance jsou velmi zajímavou oblasti. Mám zkušenosti a ráda se o ně s vámi podělím.