Minimální platba kartou: mýtus, na který obchodníci spoléhají. Je nelegální a obejdete ho trikem s výběrem

Minimální platba kartou: mýtus, na který obchodníci spoléhají. Je nelegální a obejdete ho trikem s výběrem. Možná se vám to už také stalo – stojíte u pokladny, před vámi leží nákup drobností za pár korun a prodavač vám oznámí, že kartou lze platit až od určité částky.

A to může být opravdu nepříjemné. Když totiž u sebe nemáte hotovost, tak buď přikoupíte něco zbytečného, nebo odcházíte s nepořízenou. Naše redakce bohužel zjistila, že tahle nepříjemná praktika je u nás mnohem častější, než by se zdálo. Jenže je to vlastně v pořádku? Nebo se nás snaží obchodničtí vykukové jenom tahat za nos?

Proč obchodníci limity zavádějí

Důvod je jednoduchý – poplatky. A to rozhodně ne dobrovolné – každá karetní transakce totiž stojí obchodníka určité procento z částky a zároveň musí poskytovateli terminálu také zaplatit fixní poplatek za zpracování. U nákupu za 30 korun tak může poplatek spolknout podstatnou část zisku, čemuž se bohužel nedá vyhnout. Proto si někteří obchodníci stanoví hranici, pod kterou karty prostě neberou – nejčastěji jde o částku 100 nebo 200 korun.

Jenže smlouvy s provozovateli platebních terminálů to většinou zakazují – a ono je to logické, přece by nechtěli prodělávat. Oficiálně tedy minimální částku u nás vyžadovat nesmějí, i když praxe ukazuje, že realita bývá jiná.

Foto: Pixabay

Co říká zákon a pravidla terminálů

A inspirovat se v zahraničí v tomto případě opravdu není dobrý nápad. Na rozdíl od některých států, kde jsou limity povoleny, česká legislativa obchodníkům nic takového neumožňuje. Pokud si tedy obchodníci terminál pronajmou, podmínky stanovuje poskytovatel. A tečka. A většinou se v obchodních podmínkách dopracujete k formulaci, která jasně říká, že zákazník má právo zaplatit kartou bez ohledu na výši částky.

Triky, jak se limitu vyhnout

Někteří podnikatelé si proto pomáhají tzv. cashbackem – nabídnou zákazníkovi, že si může při platbě kartou ještě vybrat hotovost. A vlastně to funguje docela jednoduše. Koupíte si třeba zboží za 150 korun, ale obchodník má limit 200. Takže zaplatíte rovnou dvě stě a padesát korun dostanete zpátky. Tento postup je legální, ovšem obchodník ho nemusí vyžadovat. Je jen na vás, zda na něj přistoupíte.

Jak byste reagovali vy, kdyby vám obchodník odmítl přijmout platbu kartou kvůli „nízké částce“? Přikoupili byste něco navíc, nebo byste se pustili do diskuze o vašich právech?

Zdroje:

https://usa.visa.com/support/consumer/visa-rules.html

https://www.mastercard.us/en-us/personal/get-support/faq/merchant-fees.html

https://www.consumerfinance.gov/ask-cfpb/can-a-merchant-set-a-minimum-amount-for-credit-card-purchases-en-72/

https://www.europe-consommateurs.eu/en/shopping/means-of-payment/payment-by-card.html

https://www.europeanpaymentscouncil.eu/news-insights/insight/cost-card-payments-retailers-and-consumers

Náhledové foto: Pixabay