Wellbeing byl ve škole vždy, dnes je to podlézání dětem i rodičům

Každý rodič chce, aby se jeho dítě ve škole cítilo co možná nejlépe, aby se do ní i těšilo a nechodilo tam s odporem. Klasika současnosti. Není na to nepochybně vůbec nic špatného. Řadím se mezi Husákovy děti a nepochybuji o tom, že naši rodiče také chtěli, abychom se cítili ve škole příjemně a aby se nám co nejvíce dařilo. Chtěli z nás mít vzdělané děti stejně jako ti současní rodiče. To značí, že naši rodiče stejně jako ti současní chtěli takzvaný wellbeing. Jen si to zřejmě představovali trochu jinak.

Srovnání pojetí wellbeingu našich rodičů a těch současných

Naši rodiče chtěli, aby na nás učitelé byli maximálně přísní. Zároveň si přáli, ať si ve škole najdeme kamarády. Také si přáli, abychom ve škole dávali pozor a abychom domů nosili solidní známky. Zároveň se o nás starali a přáli si, abychom se učili hlavně ve škole a méně doma. Věděli, že když nebudeme umět, půjdeme od zvláštní školy, kde úspěch zažijeme.

Současní rodiče si přejí, aby se dětem dařilo co nejlépe. Přísné učitele už ale nechtějí, aby se jejich děti náhodou něčeho nebály a nebyl jim zkřiven vlásek. Kamarády přejí svým dětem také, ale už si mnohem lépe vybírají, s kým může jejich vysněné dítě trávit čas a s kým ne. Známky již rodiče nechtějí, ty děti přece šikanují a sortují. Lepší je slovní hodnocení, které ve finále bude známky parafrázovat, ale nikomu neublíží. Doma se s dětmi otravovat nechtějí, vždyť to je přece práce učitele. Když na to nestačí, ať to nedělá. A speciální školy? Ty strašákem nejsou.      

Chování učitelů z hlediska wellbeing dříve a dnes

Dříve učitelé chtěli, aby se děti vzdělávaly. Snažili se jim poskytnout co možná nejlepší podmínky. Ty děti měly. Učitelé na ně byli přísní a ty zlobivé dostaly pár facek. Ve třídě byl absolutní klidně a ty chtivé učení se mohly v klidu vzdělávat. Učitelé chtěli solidní kolektiv. Ti, již ho narušovali, dostali také pár facek, případně hlasitě vynadané.

Dnes učitelé musí chtít, aby se hlavně děti měly dobře. Že se dobře neučí a nejde jim to, přece nevadí. Hlavní je wellbeing. Že dělají nepořádek, neumí zdravit, prosit a tak dále. Nevadí, hlavní je wellbeing, nesmí se jim zkřivit vlásek. Když je problém? Prostě se jim to donekonečna vysvětluje. Jistě to nakonec pochopí.

Administrativa wellbeingu dříve a dnes

Dříve prakticky nulová. Všichni chtěli, aby se děti ve škole měly dobře. Ty ale dobře věděly, že je nad nimi nějaký bič. Měly zkrátka povinnosti, musely se učit. Dnes už bič není. Slovní hodnocení zlobivé žáky děsit nebude a jejich rodiče už teprve ne. Hlavní je ale wellbeing. Učitelé musí i písemně dokladovat, že se děti mají dobře. Za každých okolností.

Nevymyslelo se nic nového, naopak se na wellbeingu parazituje

Samozřejmě. Wellbeing tady byl vždy. Pokaždé ho chtěli učitelé i učitelky stejně jako rodiče. Dnes se ale musí vyrábět nejrůznější materiály, příručky, prezentace a organizovat výzkumy. Spousta lidí se na tomto termínu přiživí. Fakt, že se píše o něčem, co už tady bylo, je vcelku bezvýznamný. Vznešeně se to nazvalo a jede se dál. Bohužel zpátečkou.

Zdroje info: Autor- pedagog

Náhledové foto: Pixabay