Výroba dál trpí nedostatkem lidí: pracovníky odrazují směny i nízké mzdy

České továrny se i přes růst mezd potýkají s nedostatkem zaměstnanců. Firmy z výrobního sektoru nejvíc postrádají technicky kvalifikované lidi a dělníky ochotné pracovat ve vícesměnném provozu. Podle nového mzdového průzkumu Grafton Recruitment převažuje trh řízený kandidáty. Bez zahraničních pracovníků by se výroba v mnoha regionech, hlavně na Plzeňsku a Ústecku, neobešla.

Mzdy rostou, zájem o směny ne

Mzdy ve výrobě letos meziročně vzrostly o 5 až 8 procent, což je víc než inflace i průměr v jiných oborech. Přesto firmy dál zápasí o lidi. Zájem o směnné provozy klesá, stejně jako ochota uchazečů přijímat fyzicky náročnou práci. Fluktuace zůstává vysoká, zaměstnanci odcházejí i kvůli malému rozdílu v nabídce konkurence.

Nejžádanější profese ve výrobě jsou PLC programátoři, procesní inženýři, automatizanti, údržbáři a výrobní mistři. Právě technicky zaměřené pozice firmy shánějí nejhůř.

Průmysl 4.0 mění nároky

S rostoucí digitalizací výroby se mění i poptávka po lidech. Firmy chtějí zaměstnance, kteří zvládnou řídit robotické systémy, vyhodnocovat data a chápat automatizované procesy. Roste tak význam profesí spojených s Průmyslem 4.0 – od analytiků po koordinátory projektů.

Mzdy v těchto oborech se zvyšují rychleji než v jiných částech výroby. Inženýr automatizace si vydělá od 60 tisíc korun v menších regionech až po 100 tisíc v Praze. Mladší kolega se pohybuje mezi 45 a 70 tisíci podle lokality a zkušeností.

„V souvislosti se zaváděním technologií do výroby se zvyšují nároky na digitální dovednosti nejen u těchto specializovaných pracovníků. Firmy očekávají od kandidátů schopnost pracovat s moderními technologiemi. Důraz se klade i na samostatnost a multiskilling,“ říká Jitka Kouba z Grafton Recruitment.

Nejlépe placené pozice

Nejvyšší mzdy v sektoru mají vedoucí závodů. V osmi krajích dosahují až 200 tisíc korun, v Praze dokonce 220 tisíc. Technický ředitel nebo vedoucí výroby se mohou dostat přes hranici 100 tisíc.

Na opačném konci jsou dělnické profese. Výrobní dělník v Ústeckém kraji začíná na 27 tisících korun. O něco víc dostávají pracovníci v Libereckém nebo Moravskoslezském kraji, kde se spodní hranice pohybuje kolem 28 tisíc. V Praze začíná podobná pozice na 40 tisících.

Přesto se podle Graftonu rozdíly mezi regiony snižují. Mzdy se napříč kraji postupně vyrovnávají, a to jak na dělnických, tak inženýrských pozicích.

Bez cizinců by výroba nefungovala

Podle průzkumu zaměstnává přes 80 procent výrobních firem pracovníky ze zahraničí. Češi se o některé pozice téměř vůbec nehlásí. Nejčastěji jde o manuální a vícesměnné profese.

„Získat kvalifikovaného cizince není jednoduché. Nábor trvá měsíce, čekací doby na zaměstnanecké karty se pohybují od tří do devíti měsíců,“ upozorňuje Jitka Kouba. Firmy proto musí plánovat dopředu a počítat s delším procesem.

Integrace zahraničních zaměstnanců je podle Graftonu stejně důležitá jako samotný nábor. Pokud tým nového kolegu nepřijme, spolupráce většinou dlouho nevydrží. Dvě třetiny českých pracovníků už zkušenost s cizinci mají, většina z nich bez problémů.

Zdroje info: Jitka Kouba

Náhledové foto: Pixabay