Pohádka o Andym: Dříve úspěšný muž, dnes starý opojenec mocí

Žil byl jeden muž. Jmenoval se Andy. Možná vás napadne nějaká spojitost s určitou politickou postavou, nicméně ta je nepochybně čistě náhodná. Tento mladý muž se narodil v padesátých letech v Bratislavě. Už jako dítě byl nepochybně velmi zvídavý. Studoval ve Švýcarsku, nakonec se vrátil zpět na Slovensko a vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě. Samozřejmě se také naučil několika jazykům. Domluví se anglicky, francouzsky, německy a rusky. Hovoří také plynně česky, ač se mu sem tam nějaké slovíčko ze slovenštiny do projevů vloudí.

Vynikající podnikatel, který dokázal mnohé

Andy byl už po škole velmi ctižádostivý. Měl unikátní schopnost a čich najít si loajální, schopné a pracovité lidi, díky kterým dokázal vybudovat a provozovat úspěšný průmyslový a zemědělský holding. Jako podnikatel byl naprosto fenomenální a postupem času vybudoval skutečný kolos, který nakonec dokázal zaměstnat spousty lidí a jehož hodnota stoupla až ke 100 miliardám korun. Andy to prostě uměl a o firmu se dokázal postarat jako nikdo jiný. Holding konkrétně založil v roce 1993, tedy v letech, kdy byly podnikatelské začátky ideální. Přesto ale úspěchy firmy byly jednoznačně jeho zásluhou. To mu ale tak nějak nestačilo, a proto se vrhl na politiku.

Firma je málo, moc je důležitější

I proto si Andy řekl, že vybuduje politické hnutí. To se mu pochopitelně povedlo. Založil jej v roce 2011. Právě před jeho založením promluvil o systémové korupci, což mu do jisté míry zajistilo přízeň voličů. Jeho hnutí se začalo dařit, o tom žádné, určitě ANO. Vše fungovalo dobře, a tak se usadil v čele ministerstva financí. Tam působil od roku 2014 do roku 2017. trnem v oku až tak nikomu nebyl. Jeho hnutí ale v roce 2017 vyhrálo volby. Pak už to Andy rozjel naplno.

První Andyho vláda ve znamení utrácení

První vláda, ve které byl Andy premiérem, fungovala. Když byly penízky, mohly se prostě a jednoduše utrácet. Kupovaly se nemocnice za spousty milionů, které pak nefungovaly. Andy nezvládl ukoučovat i některé své podřízené. Jedna jeho ministryně dokázala utratit i 2 miliony za svou sebeprezentaci na sociálních sítích. Tuto zajímavou osobu bylo dobré vidět naživo, jelikož její fotografie z fotoshopů mnohdy neodpovídaly realitě. Čich na lidi se u Andyho postupně změnil. Své podřízené už nevybíral podle kvalit, ale dle loajality. I proto pro něj v současné době pracují lidé nekompetentní, ale maximálně loajální často papouškující jeho názory. I tak ale všechno fungovalo, než přišel jiný politik, který se dokázal Andymu postavit. Stal se jím tehdy mocný Péťa I..

Zpět do opozice

Andy se prostě a jednoduše musel uklidit do opozice, kde musel do jisté míry sklopit uši. Díval se na vládu Péti, která chtěla změnit některé zbytečnosti, jež Andy zavedl. Péťova vláda se také snažila o zavedení důchodové reformy. To se nakonec podařilo, i když za moc nestála. Andy pouze před volbami rozdal penzistům peníze, aby se zalíbil. Péťova vláda byla ale nakonec skoro stejně tristní jako Andyho. Ten se zhlédl v prezidentování.

Chci být prezident

V prezidentských volbách se Andymu nedařilo. Prohrál s nepochybně silnějším kandidátem a na trůn se dostal jiný Péťa, Péťa II. Volební kampaně se přitom oháněly přítomností v StB. U obou tomu tak bylo, jen Andy nejspíše skutečně donášel. To je ale jedno, v argumentaci a vystupování vyhrál prostě Péťa II. Andy to nesl velmi těžce. O to se ale asi více utvrdil, že porazí Péťu I. a vyhraje další volby.

Zaslepen mocí se spojil s kýmkoli

Andy byl v předvolební kampani frajer. Všechno odmakal a voliče si na svou stranu naklonil. Ve volbách vyhrál vcelku drtivě, nicméně většina mu nějak nevyšla. Musel se tak spojit s politickou lůzou. Bohužel. Konkrétně s lidmi, kteří machrují nebo s lidmi, již by nejraději vystoupili z NATO a EU. Za spojence si vybral takové, kteří si notují s Ruskem. Nevadí jim, že jeho režim vraždí lidi ve válce. Nyní má Andy prosadit své kandidáty na ministry. Prezident má s některými pochopitelně problém. Třeba takový Fíla závodící s malými dětmi v autech a neřešící rychlostní limity na dálnicích. Problémem je zřejmě i narcistní Péťa III, který se má stát ministrem. Andy se zkrátka obklopil solidním materiálem.

Střet zájmů snad vyřeší

Andy nemůže čerpat dotace pro svou firmu, když bude premiérem země. To pochopí úplně každý. Přece nelze pískat zápas dvou fotbalových týmů, z nichž vám jeden patří! Andy si to myslel. Rovina by ale byla poněkud nakloněná. Musí se zbavit své firmy. Jak to ale udělá? To asi neví ani on sám.

Dosluhující král Andy vypadá na fotkách svěže, musí být ale unavený

Teď už je Andy starý muž, který prostě a jednoduše neví, kdy by měl aspoň s nějakou ctí odejít. Za rok, či dva bude schopný pracovat už jen několik hodin denně. S přibývajícími zdravotními problémy přijdou problémy. Přesvědčením, že lidská pomíjivost se týká všech lidí na světě, jenom jeho ne, také ustane. Ve vládě začne nejspíše sklízet potupu jako nějaký Donald nebo Vladimír v jiných královstvích. Plácání nesmyslů, dlouhé řečnění a hraní na city mu také nečiní problémy. A trestní stíhání? Z toho si vrásky také nedělá. Moc je moc a mělo by jí být ještě více. Nesmrtelnost ale neexistuje, to je třeba si uvědomit, ale pohádky mají přece dobrý konec. Nebo ne? To těžko poznáme, protože podobný příběh se udává jen v bájích a pohádkách. 

Zdroje info: Autor

Zřejmě budoucí premiér České republiky Andrej Babiš: Náhledové ilustrační foto