„Montovna s roboty“: Česko vládne postkomunistické Evropě, ale na polskou „mozkovnu“ stále nemá

Česká ekonomika se v aktuálním srovnání Indexu prosperity a finančního zdraví vyšvihla na 8. místo v rámci celé Evropské unie, což je její historicky nejlepší výsledek. Naše země se může pyšnit vysokou mírou robotizace, komplexní strukturou i nízkým zadlužením, přestože masivně investujeme. Jenže pod nablýskaným povrchem lídra postkomunistického bloku se skrývá stará bolest: v přidané hodnotě nás Poláci nechávají daleko za sebou.

V prvních ročnících Indexu se česká ekonomika pohybovala mezi 9. a 14. příčkou, přičemž propad byl způsoben zejména inflačním šokem po ruské invazi na Ukrajinu. Letošní návrat na osmé místo potvrzuje, že Česko je zdravou a v rámci východního křídla EU nejúspěšnější ekonomikou. Na absolutní špičce se sice stále drží Švédsko, Německo a Dánsko, ale mezi novými členskými státy jsme se letos opět vrátili na první pozici před Slovinsko.

Robotizace jako český trumf

Zatímco titulky o polském ekonomickém zázraku a rychlé výstavbě dálnic často vyvolávají dojem, že nás severní soused předhání, tvrdá data Indexu mluví jinak. Česko má v robotizaci drtivý náskok – na 10 000 zaměstnanců u nás připadá 216 robotů, zatímco v Polsku je to pouhých 81. Naše HDP na obyvatele dosahuje 91 % průměru EU, polské jen 78 %. Podle analýzy je Česko pátou nejkomplexnější ekonomikou v unii, což laicky znamená, že máme unikátní schopnost „vyrobit téměř cokoliv“.

Jenže právě tady narážíme na limit. V podílu přidané hodnoty na vývozu nám Polsko utíká. Zatímco Poláci se s podílem 66,7 % drží na solidní 11. příčce, Česko je s 58,2 % až sedmé od konce. V praxi to znamená, že polská ekonomika představuje spíše „mozkovnu“, která dokáže do finální ceny exportu promítnout více domácího výzkumu a specializace, zatímco Česko zůstává efektivní, ale závislou „montovnou“.

Past subdodavatelů

Podle hlavního ekonoma České spořitelny Davida Navrátila se Česko chytilo do pasti subdodavatelského modelu. Jsme sice vynikající ve výrobě špičkových komponentů, ale finální marži, značku i duševní vlastnictví drží někdo jiný. Polsko má výhodu nejen většího vnitřního trhu, ale i silnějšího kapitálového trhu, který mu umožňuje budovat vlastní značky.

Problém není v tom, že bychom málo investovali – podíl investic k HDP patří v Česku k nejvyšším v EU. Potíž je v jejich směrování. Analytička Tereza Hrtúsová upozorňuje, že zatímco v Česku 36 % investic směřuje do strojů a zařízení, v Dánsku nebo Švédsku jde téměř třetina do nehmotného majetku, jako jsou patenty, software či ochranné známky. David Navrátil to glosuje trefně: v podstatě kupujeme stále rychlejší běžící pásy, zatímco ti úspěšní investují do toho, co se na těch pásech bude vyrábět za deset let.

Dospívání ekonomiky a nutnost transformace

Zahraniční investice v poměru k HDP u nás sice klesly, ale ekonomové to vnímají jako známku dospívání. S růstem mezd a drahými energiemi už Česko není atraktivní pro jednoduchou výrobu s nízkou přidanou hodnotou. Majitel společnosti Eurowag Martin Vohánka proto zdůrazňuje, že jediným východiskem je „2. ekonomická transformace“ – tedy odklon od klasických montoven k firmám, které vyvíjejí vlastní produkty a prodávají je pod svou značkou.

Cesta k vyšší přidané hodnotě vede přes talent a inovace, jenže i zde má Česko své limity. V počtu vysokoškoláků jsme v unii na chvostu a naše nejlepší univerzity se ve světových žebříčcích pohybují až kolem třístého místa. Celkový obraz české ekonomiky je sice pozitivní a v postkomunistickém bloku stále vedeme, ale bez zásadní změny v investičním chování riskujeme, že se z lídra stane jen velmi efektivní, ale stále jenom součástka v cizím stroji.

Zdroje info: Autor, https://www.indexprosperity.cz/2026/stav-ekonomiky-3/

Náhledové foto: Pixabay