Zlatý převrat v Sahelu: Africké země berou těžební bohatství zpět do vlastních rukou
Burkina Faso, Mali i Niger se rozhodly vzít těžbu svých nerostných surovin zpět pod vlastní kontrolu. Prezident Burkiny Faso Ibrahim Traoré říká jasně: „Získáme zpět naše těžební licence a budeme těžit sami.“ Znamená to konec nadvlády zahraničních firem v jednom z nejbohatších regionů Afriky?
Burkina Faso podepsala smlouvu o převzetí zlatých dolů Boungou a Wahgnion. Vláda zaplatí 80 milionů dolarů, přičemž 60 milionů dostane bývalý vlastník Endeavour Mining, zbytek bude uhrazen formou licenčních poplatků. Tím ale změny nekončí. Nový těžební zákoník z července 2024 přináší státu až 30% bezplatný podíl v těžebních firmách, zkracuje dobu licencí a zakládá fond na financování rozvoje a bezpečnosti.
„Víme, jak těžit naše zlato, a nechápu, proč necháme nadnárodní společnosti, aby přišly a těžily ho,“ prohlásil prezident Traoré. Burkina Faso přitom patří mezi největší producenty zlata v Africe, ale většina zisku směřovala dosud do zahraničí.
Mali, Niger a Rusko: tvrdší podmínky pro zahraniční firmy
Mali přijalo už v roce 2023 podobný zákon. Zavádí povinný 10% státní podíl a možnost navýšit jej až na 30 %, ruší daňová osvobození a nutí firmy zpracovávat rudu přímo v zemi. Cílem je nejen získat více peněz do rozpočtu, ale i vytvořit pracovní místa a podporovat technologický rozvoj.
Niger mezitím odebral licenci francouzské firmě Orano a převzal kontrolu nad uranovým dolem Somair. Tím se rozvázal s jedním z největších dodavatelů uranu do EU. „Nedáváme povolení proto, že je někdo z Ruska nebo USA, ale proto, že respektuje naše zákony a platí daně,“ řekl bývalý ministr hornictví Burkiny Faso Simon-Pierre Boussim.
Afrika už nechce být jen levným dodavatelem
Všechny tři země – Burkina Faso, Mali i Niger – patří do Aliance sahelských států. Spojuje je nejen geografická blízkost a bezpečnostní hrozby, ale i snaha o ekonomickou emancipaci. Nové zákony mají společný cíl: vymanit se ze závislosti na Západu a z nerostného bohatství financovat vlastní rozvoj.
To ale neznamená izolaci. Rusko už vyjednává s Nigerem o investicích do uranu a dalších surovin. Pokud získá přístup k nigerské produkci, může posílit svůj vliv jako hlavní dodavatel do EU – předstihnout Kazachstán i Francii.
Reformy přinášejí krátkodobá rizika – nižší investice, nejistotu na trzích a možné soudní spory. Z dlouhodobého hlediska ale znárodnění těžby může znamenat zásadní změnu v tom, jak africké státy spravují své zdroje.
Namísto toho, aby levně prodávaly suroviny a dovážely hotové výrobky, mohou budovat vlastní zpracovatelský průmysl. Tanzanie se o to pokusila už v roce 2019, Sahel teď navazuje. Afrika by tak mohla přestat být pouhou kolonií surovin a stát se skutečným hráčem.
Zdroje info: https://www.africanews.com/2025/04/29/mali-burkina-faso-and-niger-to-have-access-to-the-atlantic-ocean/, https://moderndiplomacy.eu/2025/05/04/the-alliance-of-sahel-states-the-road-towards-nationalization/
Náhledové foto: Pixabay
