Pohled učitele: Povinný druhý jazyk na základní škole je totální nesmysl

Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem. Toto úsloví je zcela jistě pravdivé a člověku se znalost jakéhokoli cizího jazyka v životě nepochybně hodí. Přesto je třeba říct, že současné školství přistupuje k jazykům jako k prioritě. Bohužel ale mnozí odborníci nedokážou pochopit, že dva povinné cizí jazyky na základní škole jsou naprostý nesmysl. Proč? Důvodů by se našlo hned několik. Uvedu je přímo ze své praxe.

Žáci neumí pořádně česky

Nepochybně. Znalosti českého jazyka jsou u mnohých žáků naprosto tristní. Učím už 20 let a změny v požadavcích na žáky jsou patrné. Prostě se ulevuje. Bohužel. Někteří žáci nezvládají pravopis a nikdy ho nezvládnou, mnozí jsou líní učit se i gramatiku. Stále přibývá žáků se specifickými potřebami, kterým se prostě pomáhá. Školy zaměstnávají stále více asistentů a výsledek je stejný, možná i horší. Znalost mateřského jazyka je u mnohých mizerná a nezměnil by to ani Komenský. Poznat pády nebo slovní druhy je na druhém stupni základní školy pro spousty dětí nerozlousknutelný oříšek.

Bohatě postačí angličtina

I tu zvládají mnozí žáci s velkými problémy. Angličtina nicméně představuje nejrozšířenější světový jazyk a dnes jakousi samozřejmost. Děti se učí základy již v mateřských školách formou hry, což je fajn. Mnohdy se ale žák naučí anglicky i bezděčně Pamatuji si, že nejvíce mi daly první počítačové hry typu RPG kompletně v angličtině. Hledal jsem slovíčka ve slovníku a snažil se přeložit texty abych se dostal ve hře dál. Další jazyky typu němčiny, francouzštiny, španělštiny nebo ruštiny jsou pro žáky složitější. Od ruštiny se nyní začíná upouštět úplně.

Místo jazyka praktické předměty

Samozřejmě. Hodinová dotace různých dílen, pěstitelských prací či kuchyněk je naprosto tristní. Většině dětí by podle mého názoru prospělo, kdyby se neučily základní dovednosti v těchto oblastech. Budou jim mnohem více k užitku než mizerná znalost druhého jazyka!

Ministerstvo školství a Národní pedagogický institut vymýšlí a nedomýšlí

Asi tak, pojmy jako wellbeing či integrace, rámcový vzdělávací program a podobné vymyslely skutečně pomazané hlavy. Zlaté komunistické školství, kde byly jasně dány osnovy a prostě se jelo. Dnes jde školství postupně ke dnu ruku v ruce s tím, že moc mají rodiče a právě zmíněné instituce, nikoli učitelé. Jakékoli nové změny ve školství představují jeho další pád do hluboké propasti.

Zdroje info: Autor- pedagog

Náhledové foto: Pixabay