Zdražování zboží každodenní potřeby a jaké má dopady

V situaci, v jaké se nacházíme, není nic neobvyklého na tom, pokud jsme nuceni omezit svoje výdaje. A rozhodně to nic nevypovídá o případném neúspěchu. Pohonné hmoty, potraviny, bydlení… ceny všech věcí každodenní potřeby rostou, jako by se nechumelilo, a tlak na rozpočet domácnosti nikdy nebyl větší. Začíná a končí tenhle tlak ale skutečně u vašich dveří, zatímco firmy tam venku vykazují rekordní zisky? Podíváme se tomu všemu na zoubek a zkusíme tomu, co je v současné době zcela právem poměrně kontroverzní otázkou, přijít na kloub.

Firmy v Česku zdaleka nevydělávají tak jako dřív a zdráhají se zvyšovat zaměstnancům mzdy jako v minulých letech. I když někteří poukazují na to, že nadnárodní dodavatelé energií vykazují rekordní zisky, je třeba dodat, že se nejedná o pravidlo, ale o výjimku. Možná vás teď napadá, že bez vystudované ekonomie nemáte šanci se v tom všem vyznat, ale věřte, že starý dobrý selský rozum bohatě stačí.

Zkusíme si jako příklad vzít lokální autoservis, který zajišťuje opravy pro menší město a řadu okolních vesnic. Náklady na autodíly se prakticky zdvojnásobily – stále se projevuje dominový efekt covidových odstávek. Do práce a z práce lidé jezdit musí, stále potřebují mít možnost nakupovat a jejich auta se rozhodně nevyhnou technickým prohlídkám. Je pravda, že autoservisy sice mohou zvýšit ceny, ale ne o tolik, protože by tím dost možná přišly o významnou část svých příjmů. O co jim ve skutečnosti jde: a) aby mohli stále dělat byznys a mít přístup k potřebným náhradním dílům, a b) aby mohli nabídnout dostatečně konkurenceschopnou cenu, která jim zajistí práci. Jenže potom se najednou dva z mechaniků začnou domáhat zvýšení platu o 20 %…

Rozhodně nechceme na nikoho, kdo požaduje zvýšení mezd, ukazovat prstem, a už vůbec ne v době vysoké míry inflace, která snižuje reálné mzdy. Je ale jasné, že pokud by autoservisy na takhle vysoké zvýšení mezd přistoupily, musely by buď mít menší zisk, nebo by náklady přenesly na své zákazníky. A vzhledem k tomu, že již nyní stojí autodíly mnohem více než před rokem 2020, vybalancování téhle rovnice není rozhodně nic jednoduchého.

Dejme tomu, že mechanikům bude řečeno, aby si na své bezpochyby zasloužené zvýšení platů počkali do příštího roku. Mohou to zvládnout, ale zároveň nějak potřebují utáhnout domácí rozpočet. Pokud mají pracující rodiny větší finanční nároky, jsou méně ochotné utrácet za volnočasové aktivity, výlety a dovolené. Lidé si například nechtějí připlácet za streamovací služby bez reklam, a tudíž se raději smíří s reklamou. V roce 2023 také roste počet lidí, kteří volí online automaty zdarma, zatímco počet návštěvníků kamenných kasin klesá. A každým dnem roste i počet lokálních obchodů, které se snaží konkurovat celostátním diskontním řetězcům.

Kvůli počátečnímu zdražení zboží každodenní potřeby, které podniky a domácnosti potřebují k udržení svého chodu, se do ekonomiky vrací méně peněz. Lidé se do jisté míry uskromňují a šetří, kde se dá, pro případ, že by se situace náhodou zhoršila, jenže to není příznivé pro další malé podniky, které tvoří páteř české ekonomiky.

Bylo by velmi snadné napsat článek, který by lidi vyzýval, aby šli utrácet do posledního haléře v naději, že to vytvoří nová pracovní místa a nastartuje to ekonomiku. Jenže takový článek by zjevně pocházel z pera člověka, který by popíral samu podstatu lidské povahy. A to by byl problém. Když máte co dělat, abyste utáhli pohonné hmoty a stravu a horko těžko si udržíte střechu nad hlavou, vyhození veškerého disponibilního příjmu za jídlo je to poslední, co byste chtěli udělat.

Ano, kdyby to udělal každý, pravděpodobně by to ekonomiku skutečně nastartovalo, zvýšilo by to likviditu a zboží a služby by se točily mnohem rychleji. Jenže celá problematika je mnohem složitější. Jako inteligentní tvorové jsme se naučili nejdřív ochránit sami sebe a teprve pak se jít bavit a užívat si. Základ je nejdřív obstarat dostatek prostředků na zajištění své nukleární rodiny. Někdo to může vnímat jako sobectví, někdo jako realismus anebo čistý pragmatismus. Klíčové je ale nesoudit, zda je to dobře, nebo špatně, a přijmout to jako projev lidské přirozenosti.

Co si z toho tedy odnést? Je důležité si uvědomit, že naprostá většina lidí, se kterými se běžně setkáváte, je s vámi na jedné lodi. Možná máte mzdu a závidíte někomu, kdo vlastní firmu, že si může sám rozhodovat o tom, jestli zvýší ceny, a tím zdvojnásobí zisky. Ale nezapomínejte, že takový člověk se na vás bude zase dívat optikou někoho, kdo by si naopak přál mít jistotu stálého příjmu a nemusel zažívat ty bezesné noci kvůli obavám o postavení svého podniku.

To, co se tedy navenek může jevit jako růžové, je často úplně jinak, a o to víc, když se ekonomika vyvíjí tak, jak se zrovna vyvíjí. Nejlepší je dát negativní pocity, jako je závist, žárlivost nebo dokonce nelibost, stranou a spíš se soustředit na reálné činy. Historie nám ukazuje, že ekonomika je cyklická a že množství peněz, které máme každý měsíc v kapse, ovlivňuje spousta věcí.

Když si zachováme pozitivní přístup a budeme mít na paměti, že jsme v tom všichni spolu, nepochybně z toho zakrátko můžeme vyjít mnohem silnější!

Náhledové foto: Unsplash