Zelený vodík: Palivo budoucnosti v dopravě, průmyslu a vytápění
Česká republika se pomalu začíná zapojovat do využívání zeleného vodíku v rámci dohody EU. Ten slibuje ekologickou a energetickou revoluci v různých odvětvích. Zatím však tato revoluce stojí na začátku. Stále jsou před ní výzvy v podobě investiční náročnosti a nedostatku obnovitelných zdrojů. Přesto se již objevují první prototypy využití zeleného vodíku, a to zejména v průmyslovém vytápění.
Zelený vodík v Česku
Budoucnost zeleného vodíku je úzce spjata s ambiciózními cíli Evropské unie do roku 2030. V Česku je však jeho využití a produkce zatím teprve na začátku. Důvodem je nedostatečné nastavení podmínek pro obnovitelné zdroje energie a investiční náročnost do nových technologií.
Nicméně odborníci se shodují na tom, že s dalším výzkumem bude tato výzva překonána, a zelený vodík najde uplatnění v dopravě, průmyslu i vytápění. Právě v oblasti vytápění už existují první prototypy, které se testují v průmyslových halách a logistických centrech.
Zelený vodík vs. šedý vodík
Vodík je často označován jako alternativní palivo budoucnosti, který promění dopravní průmysl. Často se vyzdvihuje jeho postupná dekarbonizace Nicméně není všechno zlato, co se třpytí. Různé typy vodíku mají různé dopady na životní prostředí. Šedý vodík, který je vyráběn z fosilních paliv, jako je plyn, generuje obrovské množství emisí CO2 během chemických procesů.
V Česku se ročně vyprodukuje zhruba 100 tisíc tun šedého vodíku. Naopak zelený vodík, vyráběný elektrolýzou vody za použití obnovitelné elektrické energie, neprodukuje žádné skleníkové plyny. To je důvod, proč se klade důraz na zelený vodík jako preferovaný zdroj.
Potenciál zeleného vodíku
Přestože se zelený vodík těší zájmu a podpoře Evropské unie, jeho výroba a využívání v Česku je zatím marginální. V cestě jeho většímu rozmachu stojí dvě hlavní překážky. První je nedostatečná priorita obnovitelných energií včetně nedostatku obnovitelných zdrojů (zejména větru).
Druhou jsou vysoké náklady na jeho produkci, především kvůli drahým technologiím elektrolyzérů. Nicméně odborníci očekávají, že investiční náročnost postupně klesne díky úsporám z rozsahu a výzkumným aktivitám.
„V České republice je zatím výroba zeleného vodíku marginální. Na druhou stranu jsou ale nastartovány projekty k jeho výrobě, které souvisí s využitím obnovitelné energie, respektive její akumulace. Jedná se například o možnosti využití Plánu obnovy a Fondu spravedlivé transformace v uhelných regionech,“ řekl ředitel Svazu chemického průmyslu ČR Ivan Souček.
Import zeleného vodíku
I když cíle Evropské unie sází na zelený vodík už do roku 2030, klíčovým okamžikem pro jeho masové využití bude rok 2050. Zelený vodík se stane důležitým prvkem pro dosažení uhlíkové neutrality a splnění českých závazků. Alternativní palivo určitě najde uplatnění v průmyslovém vytápění, výrobě elektřiny, v metalurgii a pro sezónní skladování energie.
V případě dopravy bude sloužit jako nízkoemisní alternativa pro nákladní a autobusovou dopravu. Zřejmě však bude výhodnější importovat zelený vodík ze zahraničí, než vyrábět ho doma.
Zdroje info: Lesensky
Náhledové foto: Pixabay
