Nová doba. Rodič si ve škole jde stěžovat přímo k řediteli, učitele ignoruje

Učím na základní škole už více než dvacet let a mohu říct, že se doba neuvěřitelně změnila. Proměnou samozřejmě prošly děti, které fungují jinak než předchozí generace. Vekou proměnou ale prošli i mnozí rodiče, kteří si často myslí, že právě oni rozumí vzdělávání svých ratolestí ze všech nejvíce. Někteří přímo učitele ignorují a stěžují si přímo řediteli. Typický příběh, který se stal v letošním školním roce, je toho jasným dokladem. Bylo to poprvé, kdy si na mě nějaký rodič stěžoval. Já ale dodnes nevím, jak tento rodič vypadá. Už to určitě ani vědět nechci.

Pane řediteli, váš učitel má konflikt s mojí dcerou

Ano, toto jsem se dozvěděl z úst pana ředitele, který se mě ptal, jaký konflikt s dcerou dotyčného mám. Podstatu onoho konfliktu vám rád popíšu. Učil jsem dívku již čtvrtým rokem českému jazyku. Ano, dotyčná měla vyšetření z pedagogicko psychologické poradny. Slušná, dobře vychovaná dívka měla v mém předmětu podobně jako v ostatních vždy mezi čtverkou a pětkou. Pokaždé jsem se jí snažil pomoct stejně jako kolegové, aby nakonec měla dostatečnou. Šikovná dívka, která hezky malovala a byla přátelská k ostatním. Proč bychom jí tedy komplikovali život? Prvním a druhým rokem jsem se takto bavil i s její matkou a vše jsme konzultovali.

Probuzený otec

Otec se nicméně probudil až po čtyřech letech a poté, co dívence dorazila v devátém ročníku nedostatečná z testu, okamžitě v emocích volal do školy a hovořil s panem ředitelem o domnělém konfliktu. Samotná dívka nic netušila a pochopitelně ani o žádném konfliktu nevěděla. Pan ředitel si otce pozval a situaci si ním řešil, dokonce mi pak byl i na hospitaci.

Tip: Wellbeing ve školách? Ano, ale jen s maximální přísností.

Ještě více vyostřená situace

Onen tatínek ještě na třídních schůzkách neváhal obejít rodiče a říct jim, jak špatně svou práci dělám a pak navštívili ve více lidech opět pana ředitele. Ten jim slíbil, že bude všechno v pořádku.

Rodič, jehož tvář neznám, nepoznám a poznat nechci

Tatínek zmíněné za mnou nikdy nepřišel osobně, což jsem považoval a považuji za obří zbabělost. Prostě vše řešil s nadřízenými. Je to stejné, jako bych nějaký lékařský úkon řešil přímo s ředitelem nemocnice, nikoli s ošetřujícím lékařem. A závěr? Dívenka prospěla, dostala se na střední školu, já jsme jí stejně jako ostatním popřál hodně štěstí, rozešli jsem se v dobrém jako vždy s žáky devátého ročníku. Počítám, že se za mnou někdy i staví pochlubit se, jak se má. S tatínkem ale asi nedorazí.

Zdroje info: Autor

Náhledové foto: Pixabay