Wellbeing ve školách. Ano, ale jen s maximální přísností

Všichni se budou mít stejně dobře, protože jsem si všichni rovni. Každý se musí mít dobře Jako bychom to už někdy slyšeli. Ano, v dobách komunismu. Copak ale někdy takováto společnost existovala? Nikdy! Orwellovskou terminologií řečeno, vždy byl někdo rovnější. Sociální rovnost je zkrátka a jednoduše utopií. Wellbeing je sice krásný termín, ale ani na základní škole ho nelze dokonale realizovat. Nelze vzít bič a nechat jen samotné sladkosti. Pak z toho vyjde zvěřinec, na který se současné školství poměrně úspěšně mění.

Wellbeing tady byl vždycky

Je to tak. Nemyslím si, že by za nás Husákových dětí učitelé a učitelky nechtěli, abychom se ve škole cítili dobře. Stoprocentně si to přáli. Pokud ale někdo zlobil, tak tehdy ještě dostal přes pusu, případně byl jinak fyzicky potrestán. Také se mi to stalo a rozhodně mi to nijak neublížilo. Naopak, uvědomil jsem si, že jsem něco udělal špatně. Dětem se tehdy nelezlo do zadní části těla a rodičům už vůbec ne. Ve škole byl pořádek a všechno šlapalo.

Současný wellbeing jako podlézání dětem i rodičům

Jsem pro wellbeing všema deseti. Jednoznačně. Nesmí se ale jednat o podlézání rodičům i dětem. Však se nemusíš moc učit, hlavně si hrej a měj se dobře. Takto vidím bohužel wellbeing v současném podání. Dětem se pořádně nestanoví mantinely. Když už ano, dítě dobře ví, že je může překračovat a ni se mu nestane. To je špatně.

Každé dítě jde zaujmout

S tím bych si dovolil nesouhlasit. Při počtu mezi dvaceti a třiceti dětmi ve třídě se najde vždy takové, které nebude bavit nic. Navíc se rozhodně vše bojkotovat a kazit ostatním. Pedagogický mistr to možná zvládne.

Dítě musí poznat neúspěch

Jednoznačně. Děti wellbeingem v dnešním podání izolujeme od neúspěchu. Prostě nedokážou být zklamané a následně se nahecovat k vynikajícímu výkonu. Dostávají toho spousty zadarmo, a to i ve škole.

Šprti i sígři do kolektivu patří

Kolektiv dětí musí být rozmanitý. Přesto bychom měli počítat s tím, že mimo cukru budeme potřebovat i bič.

Cesta přísnosti jako jediná možná, jdeme ale opačně

Je to tak. Když k tomu všemu přidám nesmysly typu inkluze, slovního hodnocení a různých revizí už tak špatně řešených vzdělávacích programů, jsem skeptický.

Zdroje info: Autor- pedagog

Náhledové foto: Pixabay