Jaké investice do zasněžování lze ještě akceptovat?
Skiareály investují miliony do nové technologie. Asi není nikdo, kdo by si nevšimnul, že počet dní s vhodnými podmínkami pro lyžování se neustále snižuje. Provozovatelům skiareálů už dnes nezbývá nic jiného než se spoléhat na techniku. Nyní mají k dispozici novou technologii, která umožňuje výrobu sněhu i v patnácti stupních nad nulou. Není to už ale přeci jen moc?
Nejistá budoucnost lyžování
Stále více lyžařských středisek se potýká s dopady klimatických změn. Situace je již v tomto ohledu dosti špatná a budoucnost její zlepšení rozhodně nepřinese. Modely ukazují, že v případě nárůstu průměrné globální teploty o dva stupně Celsia oproti době před nástupem průmyslové revoluce se více než 50 procent evropských skiareálů dostane do pásma s „velmi vysokým rizikem“ pravidelného nedostatku sněhu. Je na místě poznamenat, že se jedná o scénář, který je spíše optimistický. Zasněžování již je pro níže položená střediska nevyhnutelné dnes, v budoucnu bude jeho potřeba ještě silnější. A co víc, pro klasické zasněžování však nebudou velmi často vhodné podmínky. Tradiční metody zasněžování totiž vyžadují teplotu pod bodem mrazu. Mrazivých dní bude ale ubývat stejně jako sněhových srážek.
Nová technologie zasněžování
Mluvíme-li o klasických metodách zasněžování, máme na mysli sněžná děla fungující na principu rozprašování vody. Pouze v případě, že mrzne, povede tento způsob k výrobě sněhu. Pro teploty nad nulou je potřeba volit technologii jinou. Ta existuje a jedná se vlastně o vysoce výkonný mrazák o velikosti přepravního kontejneru v němž je vyroben led, který se následně „nastrouhá“ na drobné šupinky a ty jsou následně rozprášeny do okolí. Plyne z toho několik věcí. V první řadě má takto vyrobený sníh jinou strukturu a vlastnosti. Lyžaři to poznají na svahu, provozovatelé zase mohou díky tomu počítat s vyšší odolností proti tání.
Není totiž příliš velkým překvapením, že tento způsob výroby sněhu je energeticky velmi náročný a tím pádem také dražší. Ruku v ruce s tím jde samozřejmě i náročnost finanční. Takto vyrobený sníh, je asi 2,5krát dražší než ten vyrobený tradiční metodou. Fakt, že se při něm spotřebovává o něco méně vody, má jen minimální vliv na cenu a uhlíkovou stopu. Ani pořizovací cena této technologie není zrovna nízká a jeden kontejner vyjde asi na 16 milionů korun. Každý skiareál jich samozřejmě potřebuje hned několik.
Přesto budou ale muset lyžařská střediska tuto investici provést, pokud budou chtít přežít. A aby to bylo ještě o trochu složitější, nová technologie funguje jen při teplotách vyšších, než je jeden stupeň Celsia. Jinými slovy, skiareály musí mít k dispozici obě technologie. To náklady žene ještě výše.
A co ekologie?
Ekonomická stránka věci, ale není jediným problémem. Logická otázka zní, co na to příroda? Nemá smysl předstírat, že se nejedná o silně neekologický způsob. Nejen, že jde o technologii energeticky velmi náročnou. Odčerpává také vodu z lokálních zdrojů a jakékoliv umělé zasněžování zásadním způsobem mění hydrologické podmínky na sjezdovkách a v jejich okolí. To všechno se děje bude dít v situaci, kdy je vody obecně nedostatek. Již nyní padají každou zimu pokuty za neoprávněné čerpání vody pro výrobu sněhu a takových případů bude asi přibývat. Lidé se nicméně svého oblíbeného koníčku jen tak nevzdají. Bude záležet pouze na tom, jaké ceny na sjezdovkách budou ještě akceptovat a jaké už nikoliv. Zdražování bude totiž naprosto nevyhnutelné.
Zdroje informací: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-snih-i-v-patnacti-nad-nulou-ceske-arealy-nasazuji-hodne-drahou-pojistku-294783
Náhledové foto: Pixabay
Peníze a ekonomika vládnou světu. Proto je třeba se o ně zajímat. Zájem se pro mne ale stal i koníčkem, stejně jako psaní.
