K čemu je ministerstvo školství? Učitelé mění rámcové programy sami

Byl odhlasován nový zákon týkající se školství. Super, zdálo by se, že se vzdělávání dětí zase zefektivní. Opak je ale pravdou. Dochází totiž ke změnám v rámcovém vzdělávacím programu. Paskvilu, podle kterého se vytvořily školní vzdělávací programy. Podle nich se aktuálně ve školách učí. Budou se měnit slovíčka, kompetence, cíle, nesmysly a bude se zase mrhat drahým časem učitelů, kteří by se měli věnovat výuce a tomu, jak předávat učivo dětem tak, aby ho nejlépe pochopily.

Co dělá ministerstvo a výzkumné ústavy pedagogické?

Podle mého názoru tyto instituce pouze házejí klacky pod nohy učitelům a dalším zaměstnancům ve školství. Kdyby tomu tak nebylo, žádný rámcový vzdělávací program by nevznikl. Už tehdy uvázali úředníci učitelům na nohu kouli, jíž se nemohou zbavit. Kdyby byly pomazané hlavy na ministerstvu a v různých pedagogických výzkumných ústavech co k čemu, dávno bychom se vrátili k tradičním osnovám, které vymyslí oni a školám je dají pouze k připomínkování.

Každý pes jiná ves

Pokud chce v současnosti přejít nějaký žák či žačka z jedné školy a druhou, tak má problém s adaptací. V každé škole je totiž jiný školní vzdělávací program a učivo je zpřeházené jinak. Dříve za klasických osnov tomu bylo jinak. Učivo bylo všude stejné, dítě tedy přešlo naprosto kontinuálně bez problémů.

Někteří učitelé tomu i věří

Až to člověku nejde na rozum. Někteří učitelé se ve slovíčkách dokonce našli. Vytváří se pracovní skupiny, pedagogové řeší slovíčka, která mají připsat a snaží se být důležití. Poté za toto třeba ještě dostanou odměnu. No paráda. Nemělo by se všechno soustředit na samotnou pedagogickou činnost a nikoli na slovíčka, která ve finále stejně nic moc neznamenají.

V čem vlastně změny spočívají?

V implementaci umělé inteligence do škol, v tom, že se žáci mají kolem sebe mnohem více informací a měli by s nimi umět pracovat. A tak dále. Kdyby se všechno toto zaneslo do společných osnov, které by byly pro všechny stejné, situace by byla jednodušší.

Nepřestávám se divit

Za dvacet let, co učím, se skutečně nepřestávám divit. Ze školství se dělá věda, ono přitom vědou vůbec není. Jde jen o to, o co šlo v komunistickém školství. Někdo je prostě nadaný a studuje, jiný je šikovný na ruce a pracuje. Důležité je, aby si každý našel to svoje. K tomu by mu měli učitelé pomoct, a ne se babrat ve slovíčkách, co vůbec nic neznamenají. Měla by se zrušit inkluze a eliminovat moc rodičů, kteří v současném školství rozhodují. V opačném případě nastane vzdělávací apokalypsa, k níž se úspěšně blížíme.

Zdroje info: Autor- pedagog, https://msmt.gov.cz

 Premiér Petr Fiala a ministr školství Mikuláš Bek: Náhledové foto Úřad vlády České republiky