Dědi jako sebevědomí lenoši: Současní rodiče zcela selhávají

Jaké jsou současné děti? Vcelku jednoduchá otázka s velmi častou odpovědí. Sebevědomé. Pokud se zeptám ještě jednou na to, proč jsou sebevědomé, odpovím si poměrně rychle. Protože v nich ono sebevědomí budujeme a neustále jim vše dáváme v podstatě zadarmo. Jako rodiče dnes jednoznačně selháváme, tedy většina z nás. Dítě by mělo nejprve něco umět a až potom získat sebevědomí. Nikoli naopak. Ostatně i proto se spousta z dětí hroutí a mají psychické problémy. Ano, patřím mezi Husákovy děti. Ze svého okolí si nepamatuji, že by se někdo hroutil. Jací vlastně jako rodiče jsme a proč selháváme? Na tuto otázku zkusím najít jako rodič odpovědi.

Rodič jako ochraňovatel

Když jsem byl dítě, rodiče mě pustili ven a půl dne o mně nevěděli. Většinou jsme šli hrát fotbal, lítali po venku na mezích a podobně. Dnes tomu tak většinou není. Děti jsou doma, flákají se a sedí u mobilů. Rodič dítě ani nikam ven nepustí z obavy, že by se mu přece mohlo něco stát. Děti se ani nedokážou samy domluvit na tom, co budou dělat, protože se osobně mnohem méně setkávají. My jsme jako děti vylezli na nejvyšší strom v okolí. Dnes se rodiče bojí, že by se jejich ratolestem něco stalo, a tak jim to nedovolí.   

Rodič je líný dítě něco naučit

Druhá důležitá věc. Rodiče mě toho spoustu naučili. Od triviálních věcí typu nafouknutí jízdního kola či jeho opravy až po řezání, vrtání a podobně. Dnes jsou mnozí líní vůbec dítěti něco ukázat. Vždyť si to najde na Youtube, nebo mu to ukáže umělá inteligence.

Rodič se bojí dětského neúspěchu

Pláčeš, protože ti to nejde? Tak už toho necháme, prostě lyžovat nebudeš. Typický obraz současného rodiče v několika slovech. Prostě jako rodiče mnozí nemají trpělivost. Když vidí vlastní dítě, jak se vzteká, tak se na to vykašlou. Jsou totiž také líní a pohodlní.

Rodič nemá trpělivost

Jako příklad dám třeba obyčejné škrábání brambor. Dítě si vezme do ruky škrabku, udělá pár pohybů a řekne, že mu to nejde, že to neumí. Rodič mu odpoví, že to nevadí. Oškrábe brambory sám. Copak takto lze dítě něco naučit, případně ho vychovat k samostatnosti? V žádném případě.

Rodič dítě uplácí

Jakási klasika současnosti. Peníze prostě máme, a tak dětem dopřejeme v podstatě všechno. Když má jeho kamarád nejnovější telefon, tak moje dítě přece musí mít také. Pamatuji se na to, když někteří moji kamarádi měli kolo nebo počítač a já ne. Také jsou obojí chtěl, ale prostě jsme na to neměli a já to nedostal. Respektive měli, nicméně existovaly mnohem důležitější výdaje. Dnes si někteří rodiče dokážou na mobil pro dítě i půjčit.

Přísnost je pryč, na dítě se nesmí sáhnout

Jasně, pohlavek je přece týrání dítěte. Nikdy jsem moc nedostával. Když už se tak ale stalo, věděl jsem zač. Mnozí současní rodiče jsou vysvětlovači. Jediné plácnutí by ale vykonalo mnohem větší službu než neustálé opakování dítěti, že to nemůže.

Jak z toho ven?

Velmi těžko. Návrat k přísnosti a pracovitosti je v nedohlednu. Přebrali jsme tupý americký model výchovy a ten náš, který byl skvělý, je prostě pryč. Naštěstí se ještě najde hodně rodičů, kteří vedou děti k pracovitosti a jejich vztekání a slzy berou jako běžnou věc. Takovéto děti nejsou sebevědomé, ale váží si věcí a sebevědomí získají až tehdy, když něco opravdu umí.

Zdroje info: Autor

Náhledové foto: Pixabay