Japonsko se zbavuje závislosti na Číně

Koronavirová pandemie spustila v mnoha evropských i mimoevropských zemích celospolečenskou diskusi o tom, zda by do budoucna nebylo moudré diverzifikovat dodavatele strategických zásob (roušky jsou typickým příkladem) a obecně upravit dodavatelské řetězce tak, aby nevznikala přílišná závislost na Číně. V Asii – a v Japonsku především – jsou podobné úvahy okořeněné spory trvajícími celé generace, stejně jako soubojem o vliv v regionu. Není proto divu, že právě Japonsko se stalo jednou z prvních zemí, která v tomto ohledu začala podnikat konkrétní kroky.

Vládní dotace za ústup z Číny

Celkem 243 miliard jenů dolarů (asi 52 miliard korun) rozdělí japonská vláda mezi firmy, které se rozhodnou investovat do výrobních závodů a provozů přímo v Japonsku, anebo přesunou své provozy z Číny do jiné země v regionu (např. Vietnam, Thajsko, Myanmar apod.) Abychom byli přesní. Poslední část programu ve výší 70 miliard jenů, míří na celkem desítky firem.

K podobnému kroku se již v roce 2019 rozhodl Taiwan a po zkušenosti posledních měsíců lze očekávat, že další země budou následovat, např. ve Spojených státech jde o velmi často diskutované téma. Je na místě přiznat, že oficiálně jde ze strany Japonska o snahu o obecnou diverzifikaci dodavatelských řetězců a akce není mířena přímo na Čínu. Ani japonský premiér Shinzo Abe ale neskrývá, že Čína je zkrátka nejkřiklavějším případem.

Zdroj obrázku: Pixabay.com

A Česká republika?

Úvahy o snížení závislosti na Číně jsou časté i na celoevropské úrovni a také u nás v České republice. Nejde přitom zdaleka jen o roušky, ale o celou řadu dalších strategických produktů, např. léčiv. Je nicméně zřejmé, že přesun významné části výroby z Číny zpět do Evropy by pravděpodobně znamenal růst cen. Současně by ale takové změny na trhu byly příležitostí i pro české firmy. Jedná se tedy o komplexní problém, který se bude v následujících letech nezanedbatelně promítat do evropské i tuzemské politiky.

Zdroj náhledového obrázku: Pixabay.com